Pár odpovědí z trochu jiného - a mnohem rozsáhlejšího - rozhovoru s Hanou Lipovskou
_________________________________________________________________________________

Mezi bídou a chudobou je nějaký rozdíl?

Zásadní! V chudobě žije ten, kdo má právě tolik, kolik k životu potřebuje. V bídě žije, kdo má mnohem méně. Ne nadarmo je chudoba podle Sv. Františka velikou ctností.

A není kapitalismus bez přívlastků také jedna z neuskutečnitelných sociálně-ekonomických utopií?

Existoval vůbec někdy? A existuje někde dnes?
Jak je v režimu kapitalismu volného trhu a volného obchodu možné vyhnout se ekonomické dominanci, s nemalými sociálními a politickými dopady, obřích nadnárodních firem, kterým je osud českého národa a naší státní suverenity lhostejný?

Kapitalismus založený na volném trhu a soukromém vlastnictví z principu nepovoluje státní intervence do hospodářství. A kde nezasahuje stát, tam se nemohou vynořit takové velké nadnárodní firmy, které trhu škodí. Není totiž problémem velká nadnárodní společnost sama o sobě - ostatně my, Češi, jsme přece dodnes hrdí, když někde v cizině vidíme značku Baťa.

Problém představují velké nadnárodní slabé firmy, které k přežití v konkurenčním boji pod taktovkou neviditelné ruky trhu potřebuji viditelnou pěst státu. Tzv. kapitalismus, kde hraje prim velká slabá vláda ve službách velkých slabých firem, je vlastně jen jiný název pro socialismus.


Jste spolu s Janou Bobošíkovou hlavní tváří nového spolku Institut svobody a demokracie. Jaké s ním máte plány?

Institut svobody a demokracie jsme založily při příležitosti 30. výročí 17. listopadu s cílem šířit hodnoty svobody a demokracie bez přívlastků v době, kdy tyto hodnoty výrazně ztratily na svém skutečném obsahu tak, aby se Česká republika znovu změnila v sebevědomou, svobodnou, hospodářsky prosperující a suverénní parlamentní demokracii.

Pro mě osobně je Institut místem bezbřehé svobody bádání, místem svobodné práce. V mnohém tak supluje roli akademické půdy, která se v současné Evropě svobody - snad ze strachu z pravdy - zříká. Když jsem v souvislosti s chudobou zmiňovala sv. Františka, mohu u ISDe zmínit silný průnik s dominikánským důrazem na pravdu a snad i na heslo "Contemplari et Contemplata Aliis Tradere - rozjímané (nebo snad v našem kontextu spíše promýšlené a prostudované), předávat dál.

Práce má smysl jen když hledanou pravdu v článcích předává dále tak, aby mohla být podrobována diskusi, cizelována a zdokonalována. Pravda totiž sice objektivně existuje, nelze ji relativizovat, ale na druhou stranu si musíme přiznat, že člověk sám se k ní celý život pouze snaží přiblížit.

Vy jste byla ve víře vychovávána? Pokud ne, co vás k ní přivedlo? Mnohé možná překvapuje, že pravicově smýšlející ekonomka věří v Krista a jeho „spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského. Je pro vás ekonomie hodnotově neutrální věda (jako např. přírodní vědy), nebo se v ní bez hodnotového zakotvení špatně orientujeme?

Ekonomie bez hodnotového systému je nemyslitelná. Ekonomické myšlení samo ostatně vyvěrá z učení scholastiků - kořeny liberalismu nalezneme například ve škole Salamanca - a řada nositelů Nobelovy ceny za ekonomii byli věřící a praktikující židé. Největší chybou je vykastrovat ekonomii a postavit ji z pevných hodnot na hliněné nohy konzumu. Naopak, dnešní ekonomická věda i hospodářskopolitická praxe bolestně potřebují návrat k základním hodnotám - zejména k znovuobjevení rozdílu mezi bídou, blahobytem a chudobou.

Já sama nejsem konvertita, narodila jsem se ve věřící rodině, takže se má víra znovu-formovala v rámci "vnitřní konverze". Pátrala jsem po tom, proč vlastně věřím, co je to víra, jak žít s vírou a z víry jako ekonom - a jak nazírat na vědu nejen rozumem, intelektem, ale také vírou jako nástrojem metafyzického poznání. To je ale práce na celý život.

Měla jsem štěstí, že mě formovali kněží, kteří víru silně spojovali s rozumem, neodtrhávali ji od vědy, ale naopak mě nutili hledat souvislosti. Klíčový byl zejména tišnovský rodák P. Josef Fasora, který působil dvacet let jako misionář v Bolívii, ale také doc. P. Radmil Kaláb, který mě v Brně připravoval k svátosti biřmování. Není ostatně náhodou, že mým biřmovacím kmotrem byl hluboce věřící špičkový matematik doc. Miloslav Mikulík - také u něj jsem denně viděla úzký vztah víry a intelektu. Přes to všechno však mám v sobě víru venkovského člověka, víru - jak někteří "intelektuálové" hanlivě říkají - barokní, víru jihomoravského venkovského kostelíku a babiček v šátku, které dávají kytičku ke kříži v polích. Z této víry žiji, v ní jsem nejšťastnější, protože nevidí Boha jako předmět výzkumu na pitevním stole. Pro samou vědu někdy zapomínáme na podstatu Pána - čistou, prostou lásku a radost.