Ve společnosti roste zbytečné napětí odvádějící pozornost od podstatně důležitějších témat k méně důležitému jménu příštího premiéra. Sdělovací prostředky se mohutně a dramaticky snaží popisovat verse rozhodnutí současného presidenta. Společně se snaží budovat jakési tajemno, které má brzy vyústit v mohutné překvapení.

A jaké jsou tedy ty důležitější dopady vládní krize do naší společnosti? V žádném případě se nejedná o takové podružnosti, jakým je jmenování Livie Klausové na post velvyslankyně ve Slovenské republice a Vladimíra Remka na obdobný flíček do Moskvy. Tyto politicko-korupční nominace jsou jen viditelným (obrovským) posunem české politiky směrem k Rusku a k naplňování jeho zájmů ve Východní Evropě.

Miloš Zeman již naznačil, že zítra bude jmenovat premiéra (odborníka), čímž jasně naznačil, že plány dosavadní koalice nemíní v žádném případě akceptovat, a že tato může okamžitě zapomenout na své vládnutí, které se vyznačovalo střídáním velmi dobrých kroků (snižování počtu státních zaměstnanců, církevní restituce, mírně úsporné rozpočty, rozvážnější zahraniční politika) s těmi ryze účelovými, tedy veskrze špatnými (např. špatný vyvlastňovací zákon, bezzubá opatření proti korupci, přidělování trafik, přiživování nestability uvnitř koalice).

Dopady moci nového, ryze levicového, presidenta tak pocítíme ve dvou rovinách. V té politické je patrná snaha o ovládnutí nejdůležitějších orgánů státu levicí, která v tomto bývá vždy mnohem důslednější, než ta naše naivně „spravedlivá“ pseudopravice. Jsme tedy svědky útoku na nejdůležitějšího strážce demokratického zřízení v naší zemi – na Ústavní soud. Sociální demokracie nepokrytě hovoří o účelovém personálním řešení sestavy soudců tohoto pilíře, což demonstrovala odmítnutím opětovné nominace Miroslava Výborného. To zdůvodnila odmítavými postoji tohoto soudce k hloupým a směšným podnětům této strany ovládající dnes náš Senát. Toto nepředstírané úsilí o politické pootočení budoucích výroků Ústavního soudu, a v neposlední řadě také hrubé vyjádření moci nad ním, považuji za kriticky nebezpečný jev.

Druhá rovina presidentova rozhodování vězí v ekonomické oblasti. Všichni, kteří slyšeli i neslyšeli na varování před nebezpečím enormního zvýšení vlivu na Česko ze strany Ruska deklarovaná různými osobnostmi veřejného života v průběhu volební kampaně, se mohou nyní přesvědčit o tom, jak se velkému vítězi (dovedně skrytým sponzorům Zemanovy kampaně) daří pronikat do struktur řídících ekonomiku naší země. Brzy se pravděpodobně vrátí jejich vložené investice s pořádně tučným soustem navíc.

Presidentem jmenovaný premiér sestaví sice vládu která z hlediska hledání většiny v Parlamentu České republiky neuspěje, ale bude mít možnost po nějaký čas držet otěže řízení státu i za tohoto stavu, tedy do jmenování nového premiéra a následně další možné vlády – pokud strany nepřistoupí na řešení nabízené ze strany ČSSD a KSČM, tedy na předčasné volby. Za této situace, kterou lze dokonce prodlužovat až do řádných voleb plánovaných na příští rok, lze již učinit mnoho těžce vratných kroků ve směru zajištění největší polostátní temelínské investice pro dodavatele z Ruské federace. Dosavadní obrovská závislost České republiky na energetických dodávkách z nestabilní a stěží vypočítatelné východní velmoci se po létech snah o diversifikaci opět nebezpečně zvýší.

Rozdíl mezi politickou praxí naší takzvané pravice a extrémní levice (nemáme žádnou levicovou stranu západního „střihu“) je markantní. Pasivní ODS a stejně nedůsledně fungující TOP 09 jen přihlížejí totálnímu, dobře organizovanému, postupu KSČM a její odnože ČSSD na všech frontách zajišťujících co největší kontrolu nad demokratickými a mocenskými strukturami státu. A novináře zajímá výměna velvyslanců…