Výsledek volby, pokud se trend naplní, bude, že rok a půl ode dneška budeme mít levicový senát, levicovou sněmovnu, levicovou vládu a levicového prezidenta.

Myslet si, že Zeman nějak rozloží levici, je iluze. V době příštích parlamentních voleb budou prezidentské volby jen tři roky vzdálené a Zeman, který je sice do jisté míry samorost, je také velmi inteligentní pragmatik, a rozhodně si nerozhněvá více než polovinu svých voličů v odborech, v ČSSD a v KSČM. Radovat se z toho, že se naše politika výrazně posunuje doleva, mohou jen naprostí snílci. Kdo v těchto volbách naletěl, nejsou ti, kdo volili Karla, ale ti pravicoví voliči, kteří kteří volili Zemana ve víře, že tím rozloží levici, nebo zabrání nějakému posunu ve vztahu k EU, kde jsou jejich stanoviska totožná. A v domácí politice je Zeman daleko víc nalevo, než ta obávaná kulturní fronta, kterou si naopak bude snažit udobřit. Myslet si, že jeho volba nějak pomůže pravici, je opravdu jen snění o něčem, co nikdy nenastane.

Bude výsledkem této volby, že se ODS, která je na kraji propasti, nějak změní a že další debakl bude pro takovou změnu impulsem? Podle toho, co vidím, bude její příští kurs určován lidmi jako Martin Kuba, Pavel Dlouhý, Boris Šťastný a jeho pražská klika (dokonce se do hry vrací i Bém), a budou to oni, kdo budou ODS "reformovat". ODS se "semkne" kolem těch, kdo ji do situace, ve které ztrácí masově důvěru nejen voličů, ale i svých členů, přivedli. Takže ten marast, jak se obávám, ODS těžko posílí, spíše ji dorazí. Viz tyto volby a volby od roku 2010, kdy se ODS zbavila posledního leadera, který volby uměl vyhrávat. ODS se řítí do propasti, ale nedělá nic pro svou nápravu, problém zapírá a zakazuje o něm mluvit. Válčí proti Topolánkovi, který už je úplně mimo politiku, dost dlouho na to, aby se ODS mohla jeho vlivu, pokud jej považuje za negativní, oprostit, a proti Marku Dalíkovi. ODS ale Topolánka potřebuje, potřebuje i Dalíka. Potřebuje je proto, aby kdykoliv někdo začne mluvit nebo psát o problémech ODS, mohla plakat nad zločinným Dalíkem, který to všechno způsobil a semknout se kolem kmotrů, kteří ji ovládají dnes. A dvacet let ode dneška, pokud ODS bude stále, byť jen jako malá nevýznamná stranička existovat, bude jediným viníkem jejích problémů stále Marek Dalík. Těžko říci, komu je dnes Dalík více užitečný, opozici, nebo vedení ODS. Dalík, ať už byl jakýkoliv, byl jen jeden. Kmotrů jsou dnes v ODS desítky, ODS již de fakto řídí a zřejmě ji povedou i nadále.

Iluzí je i to, že porážka Karla Schwarzenberga nějak uškodí TOP09 a vrátí ODS do pozice hegemona na pravé straně spektra. Karel Schwarzenberg vedl relativně slušnou kampaň a přes věchny faktory, které jej poškozovaly a přes Zemanovu negativní kampaň, získal pro svou osobu a tím i pro svou stranu, další respekt a přízeň voličů, zejména těch mladých, ve skupině, která se bude během příštích několika let rozrůstat, jak další z dnešních teenagerů budou získávat volební právo.

Dokonce ani těm, kdo se považují za pravičáky, nevadilo volit spolu s komunisty a Zavadilovými odboráři. Ti, kdo dnes a denně volají po "autentické pravici", v této celkově levicové a polarizované společnosti (kde i podle Václava Klause samotného nedostane pravice nikdy více než dvacet procent hlasů), hlasovali slepě a někdy i s radostí pro prezidenta podporovaného odbory, sociálními demokraty a komunisty. Ti, kdo volají po "autentické pravici" a jsou nesmiřitelní k jakékoliv ideové úchylce, vlastně říkají, že jim nevadí, že nikdy nebudou vládnout, nikdy nebudou to, co říkají, realizovat, hlavně že budou ideologicky čistí. Nejsou politiky, je to jen debatní kroužek pravicových intelektuálů. Skoro ve všem s nimi souhlasím, také ale vím, že své myšlenky nikdy nemohou, a ani nechtějí (protože by se při tom mohli umazat), uplatnit v reálném světě.

Tato země pravicovou stranu potřebuje, dnes víc, než kdy předtím. Ale nestačí, že to bude pravicová strana, musí to být strana, která své voliče nementoruje, ale považuje za partnera, pravice, pro kterou je politika nástrojem pro to, aby její myšlenky nezůstaly obsahem pamfletů a diskusí v uzavřeném kruhu, pro kterou je politická moc něčím víc, než spojenectvím byznysu a politiky, a pro kterou je veřejnost něčím víc, než terčem bilboardových kampaní. Strana, která své voliče neuráží a která svou členskou základnu nevidí jako něco, před čím se vedení musí všemi prostředky bránit a naopak si ji kultivuje.

Šokovala mně podpora Miloše Zemana prezidentem republiky Václavem Klausem. Byla pro mně, který po celou dobu jeho působení v české politice byl jeho stoupencem, velkým zklamáním. Václav Klaus nedokázal překročit svůj vlastní stín a projevit se jako státník, za kterého jsem jej vždy považoval.

"Kdybych chtěl použít nadsázku, která u nás tolik běhala, tak já bych řekl, že teď konečně tedy zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. A já jsem tomu nesmírně rád a je to obrovské zadostiučinění pro všechny, kteří to s naší zemí myslí dobře“.

Václav Klaus v těchto volbách bojoval svů poslední boj se zesnulým Václavem Havlem a bohužel, pro historii tímto projevem svůj boj prohrál.

Miloš Zeman, podle mne, vyhrál volby nejen díky masové podpoře levice, odborů, sociálních demokratů a komunistů, vyhrál je i omylem.

Míním tím to, že nebýt podpory prezidenta Klause a "pravicové části ODS", Zeman by sotva zvítězil. A ta podpora a ty hlasy, byl omyl. Omylem byla i úplná absence podpory vlastního kandidáta a žádná (snad až na to Nečasovo "skřípění zubů"), podpora Zemanova protikandidáta v druhém kole. Proto říkám, že byl zvolen omylem. Omylem ODS.

Miloš Zeman byl zvolen prezidentem republiky. Nebudu si rvát vlasy a vykřikovat, že není mým prezidentem. Mým legitimním prezidentem je, demokracie je i o tom, že volič rozhoduje, jakkoliv s jeho verdiktem nemusím souhlasit. A to i přes to, že jeho voliči byli i ti, kteří jimi podle mně nikdy být neměli. I omylem zvolený prezident má právo na repekt a úctu k úřadu, který zastává a oboje bude ode mne zcela určitě mít. Ale to je vše, co ode mne bude mít.