Kajane, šest hayekovců zašlo do hospody na oběd. Při placení dal každý dvě stovky, celkem 1200 korun, ale ukázalo se, že oběd pro všechny stál tisícovku, hayekovci jsou skromní. Při vracení 200 Kč nechali vrchnímu 50 korun jako dýško a tak jim kelner vrátil po pětadvaceti kačkách. Každý z nich tedy nakonec zaplatil 175Kč, což je dohromady 1050 a s dýškem 1100 korun.

Kam se poděla ta stovka?

Podejte vysvětlení za pomoci kompozitivní teorie, né, že jste kilo stopil.

Být dospělý je špinavá práce, ale někdo to dělat musí.
VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:

O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE. (Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Krédo) /WIKI/
======================================
Mám glejt, že mám maturitu, z večerní školy. Neuměl jsem ani Ohmův zákon. Básně jsem četl od puberty, nikdo mě nenutil, abych četl Nezvalovu Prahu s prsty deště. Na maturitní otázky jsem se připravoval tak důkladně, že jsem zůstal u těch prvních. Z češtiny jsem při ústní zkoušce si vytáhl - Nezvala. Plaval jsem, ale nakonec za tři jsem to dostal. Slovní úlohy z matiky mně nikdy nešly. Při testech a kompozicích bych bez opisování neobstál. Právě na večerní jedenáctiletce díky profesorovi Vorlíčkovi jsem se naučil goniometrické funkce, protože prohlásil, kdo mu toto poplete, maturitu neudělá. To bylo poprvé, kdy jsem se snažil něco do hlavy dostat. Paradoxně, z češtiny jsem profesorku zklamal, Vorlíčka docela potěšil. Tento profesor byl vůbec frajer. Nemohu na něho zapomenout. Z testu, které on miloval, jsem dostal dvojku. Věděl, jaký jsem matematický génius. Zeptal se mě, jestli jsem opisoval. Po zaváhání jsem se přiznal. Přešel to, aniž by to nějak komentoval. V mém školním životě mám vzpomínky jenom doslova na pár podobných učitelů. Na angličtinu jsem měl při denním studiu profesora Procházku. Nic nás nenaučil, protože to měl v krvi, byl měkký. Němčinu učil profesor, z kt. měli všichni obavu, během přestávky se ještě snažili naučit nazpaměť článek, kt. jim zadal. To byla jeho metoda a určitě účinná, jak jeho žáci později uměli německy, nevím. Řadu let po škole, to už jsem pracoval jako dělník ve skladě a jako "balič". Na pracovním stole jsem si na velký kus papíru si napsal angl. slovíčka, metodou od A do Z. To bylo poprvé, kdy jsem se začal sám od sebe učit. Protože jsem měl neurovnaný rukopis, naučil jsem se psát na troji všemi deseti, tedy až na čísla. Později se mi anglina hodila, stejně tak psaní na stroji. Ve škole jsem měl ruštinu řadu let, v Americe, když jsem stopoval do práce, jsem narazil na rusky mluvícího mladíka, který se pohyboval snad v N.Y. mezi Rusy. Chtěl jsem se domluvit rusky, ale raději jsem přešel na angličtinu. Proč mě učitelé nedonutili, abych byl řádným studentem a proč jsem procházel a nic se vlastně nenaučil? Na druhou stranu, potřeboval jsem někdy v životě znalosti goniometrických funkcí, strukturu krystalů a tak důležitou věc, jako je název předměstí Istanbulu? Proč jsem neuměl dobře rusky, anglicky, psát na stroji, necvičil jógu atd. atd. Kolik let jsem "chodil" do školy... Chodit na gympl a nejít dál na vysokou, podle mého názoru moc smysl nemá. Juras, myslím, napsal, že pokud ten, kdo v učebním oboru neudělá maturitu by měl dostat výuční list - proboha, a to neexistuje? Nevím, kdo přišel s názorem, že mít maturitu, vysokoškolské vzdělání musí mít tak vysoký počet mladých lidí? Je přeci logické, že procento těch, kteří na to mají je LIMITOVANÝ. Chybí zdravý rozum pro řešení problémů, kt. jsou v podstatě triviální. Kolik milionů se vrazilo do přípravy státních maturit. Prý za to může Buzková. A jsme u toho, kolik lidí s vysokoškolskými tituly řeší podobné problémy podobně i v jiných otázkách? Každá změna je pomalu k horšímu. Domnívám se, že vysmívané školství za R/U, později za 1. republiky bylo zlaté. Průser přišel s rokem 1948.

Ta normálnost práce "státu" ve školství nese jeden problém.... a totiž ten, kdo ze státních byrokratů dokáže spolehlivě určit úspěšnost státních středních škol..... podle mého názoru to nebude nikdy objektivní a dostačující, žádný byrokrat to neumí, nemůže umět.
Systém soukromého školství s možnostmi benefitů, stipendií apod., by tento problém vyřešil lépe. Nedá se nic dělat, i školství, vzdělání je investice na trhu, v tržním prostředí se vždy uplatní kvalita. Jenže v dnešním evropském obludáriu - EU, kde se razí politika vzdělanosti ( s různými dotacemi, učebními kolektivistickými programy apod. ) to bude cesta zatím jen teoretická, zatím.
A státní maturity ? Mám s tím problém, proč státní ? Z hlediska statistik, aby úřednictvo mělo náplň práce nad bezpočtem formulářů a hlášení ? Koho bude zajímat, že někdo má maturitu a je jinak k ničemu nebo člověka bez maturity a přece chytrý a šikovný, který je schopný si i založit firmu a prosperovat ? Zase jen byrokraty, ten šikovný bude zdaněn ( možná bez "vzdělání" nebude moci založit si firmu, živnost ) a trestán, a ten "vzdělaný" budižkničemu ? Živen z daní potrestaného.