Funguje Evropská unie jako motor, nebo brzda hospodářského rozvoje? Jsou evropské dotace zázračným lékem k nastartování ekonomiky, nebo nebezpečným jedem, který pokřivuje tržní prostředí? Jak obstojí česká ekonomika v mezinárodním srovnání? Dohnali jsme vyspělejší západní sousedy, nebo prožíváme stagnaci?

Když jsme před deseti lety vstupovali do EU, v médiích převládalo nadšení. "Návrat do Evropy", jak tehdy situaci většina lidí vnímala, se měl stát zdrojem prosperity a sociálních jistot. Rozšíření společného trhu mělo nastartovat naši ekonomiku, přilákat zahraniční investice a využít štědré evropské dotace k obnovení naší konkurenceschopnosti a dohnání západních sousedů. Jaká je realita?

Čísla, která nedávno přinesl Eurostat, jsou zdrcující. ČR zůstává stále pod průměrem Evropské unie a náskok bohatších západních zemí se podařilo stáhnout jen nepatrně. Zatímco při vstupu v roce 2004 náš HDP na obyvatele byl na 78 % průměru EU, v roce 2012 jsme stáli jen nepatrně výše – na 81 % průměru EU. Toto číslo není žádná sláva i proto, že v roce 2007 vstoupilo do unie i chudší Bulharsko a Rumunsko, které statisticky průměr unie snižují.

Za uplynulých deset let si ČR vůči průměru EU vylepšila svou pozici pouze o 2,8 procentního bodu, zatímco Litva o 20 procentních bodů, Slovensko o 19 procentních bodů, Rumunsko o 18,5 procentních bodů, Lotyšsko o 17,6 procentních bodů, Polsko o 16,3 procentních bodů, Estonsko o 13,9 procentních bodů a Bulharsko o 12,9 procentních bodů.

Pokud tedy na členství v EU z desíti nově přistupujících v roce 2004 někdo vydělal, nebyla to Česká republika. Málo nás může utěšit fakt, že Slovinsko dopadlo ještě hůře než my, protože si vůči průměru EU pohoršilo o 2,9 procentního bodu a Kypr si polepšil jen nepatrně – o 0,7 procentního bodu.

Neznamená to, že jsme na členství v EU vůbec nevydělali. V eurech vyděláváme v průměru o 80 % víc a naše kupní síla díky postupně sílící koruně rostla. Srovnatelní sousedé však využili poslední dekádu efektivněji. Např. Slovensko si v letech 2003-2012 polepšilo z 56 % průměru EU na 76 % průměru EU a momentálně nás dohnalo v HDP na obyvatele v paritě kupní síly.

Problémy české ekonomiky jsou strukturálního charakteru. Ekonomiku brzdí příliš velký veřejný sektor, vysoké sociální výdaje, nadměrná regulace podnikání, zbytečně vysoké daňové zatížení, nestabilita právního prostředí a vliv zájmových skupin. Tyto systémové neduhy jsou v mnohém společné celé EU. V české ekonomice však dochází k jejich mimořádné kumulaci. Nepodaří-li se je vyřešit, bude pokračovat odliv dividend z české ekonomiky.

Studie české vlády, podle níž nám unie přinesla celkově 3,1 bilionu korun, je čistě spekulativní. Zaměřuje se pouze na výhody členství a úplně ignoruje nevýhody. Evropské dotace jsou danajským darem. Většina těchto veřejných peněz uvízne v sítích byrokracie, administrativy a korupce.

Řecko a Portugalsko dostávaly během let 1989-2006 ročně na dotacích téměř 3 % HDP a nebylo jim to nic platné. Dotace způsobují neefektivní alokaci zdrojů, rozšiřují prostor pro rozkrádání, vytvořily atmosféru a mentalitu pasivity, žití nad poměry a závislosti na státu. Oslabily podnikavost, likvidovaly produktivitu a konkurenceschopnost.

Deset let členství v EU je příležitostí k rekapitulaci. Rozšíření společného trhu a počáteční příliv zahraničních investic nám v rozvoji pomohly. Ale dusivá tíha bruselských regulací spolu s pozdějším odlivem dividend nás poškodily a přispěly k pomalejšímu zotavení z hospodářské recese po finanční krizi. V porovnání s jinými zeměmi šlo o deset promarněných let.