Především  díky Václavu Havlovi, začaly být  politické strany u nás  vnímány jako cosi nepatřičného, přežitého. Jenže, v demokracii to dost dobře bez politických stran zatím nejde. Nic lepšího – funkčního, doposud nikdo  nevymyslel, přestože   nápadu byla a  pořád  jsou celé  kupy…

Nelze se ani příliš  divit, že po Listopadu, se zkušenostmi s komunistickou stranou, intenzivně médii  masírování tím  snílkovským havlismem,  se lidé do politických stran  nehrnuli, že se tu od té doby  kupí především ti, kteří svou politickou angažovaností  hodlají získat  cosi navíc. Když ne materiální zisk, tak alespoň důležitost!

Kdesi jsem se dočetl, že v přepočtu na obyvatele, je v České republice v politických stranách organizována jen  asi  tak desetina   občanů, oproti poměrům v Západních demokraciích, takže nejrůznější chytráci a kariéristé se tady, logicky  mnohem snadněji prosazují.

Diagnóza je už nějaký čas zřejmá, chybí jen to nejdůležitější – účinný lék…