Doc. Jiří Fajt a Národní galerie v Praze: hospodaření jako předzvěst blížící se bouře?
Jana Dědečková

    Ke dni 30. listopadu 2017 opustila z vlastní iniciativy Národní galerii v Praze dosavadní ředitelka Sekce ekonomicko-provozní, paní ing. Ivona Přečková. V témže období odešly z Národní galerie v Praze též paní Jitka Ježková, hlavní účetní organizace, a s ní pak ještě dvě nebo tři další osoby starající se o hospodaření galerie. Svůj odchod avizovaly již před časem a Národní galerie v Praze za ně poslední měsíc nebo dva usilovně hledala náhradu. „To se stává,“ řeknete si možná, ale v příspěvkových organizacích Ministerstva kultury to není obvyklé. Už vůbec potom není ve veřejných institucích obvyklý dobrovolný odchod ekonomické ředitelky a hlavní účetní krátce před účetní závěrkou na konci roku. Zvenčí to vypadá jako útěk před odpovědností – a v daném kontextu jako útěk před spoluodpovědností za něco, co pracovnice v daném úseku nemohly ovlivnit a s čím dost možná z odborného hlediska nesouhlasily.

    Není to první odchod z vedení této sekce Národní galerie v Praze za poměrně krátkého, leč bouřlivého ředitelování doc. Jiřího Fajta. Připomínám jeho někdejší pravou ruku, zkušenou manažerku ing. Hanu Černochovou, která nastoupila do Národní galerie v Praze s doc. Jiřím Fajtem, zajistila mu hladký a bezproblémový nástup a odešla po necelém roce. Skutečností zůstává, že po tříletém řízení doc. Jiřího Fajta začíná mít Národní galerie v Praze zásadní provozní problémy, s jakými se nesetkala od předchozího řízení, na němž se doc. Jiří Fajt podílel koncem 90. let minulého století. To skončilo ekonomickou katastrofou a povinností odvést do státního rozpočtu zpět přes 68 milionů Kč. Podrobnosti viz např. ZDE

Vstříc světlým zítřkům

    Koncem května 2016 vysvětloval doc. Jiří Fajt dopisem ředitelům galerií a muzeí umění v České republice, proč instituce, v jejímž čele stojí, už nedokáže plnit své úkoly, které zajišťovala v posledních desetiletích bez problémů a bez diskusí, dnes prý již v oboru legendární větou „Vážení kolegové, pevně věřím, že pochopíte situaci, do které se Národní galerie v Praze dostala“. Více ZDE. O rok a půl později už neměli ředitelé jednotlivých sbírek Národní galerie v Praze nejen schválený rozpočet na běžný provoz stálých expozic, ale dokonce prostředky ani na výrobu popisků k exponátům, natož na zajištění jejich řádné instalace a ochrany. V ponížené suplice generálnímu řediteli z podzimu letošního roku, kterou jsem citovala nedávno, (ZDE) se vzhledem k hrozícím odchodům i toho zbytku odborného personálu, který v galerii ještě zůstal, ředitelé sbírek dožadují toho, aby došlo ke „zkvalitnění komunikačních vazeb, zvýšení mezd podle příslušných norem, poděkování za mimořádnou práci.“

    Za těchto okolností je roční plat generálního ředitele Národní galerie v Praze doc. Jiřího Fajta ve výši 1 068 000 Kč, vylepšený v roce 2016 ještě o mimořádné odměny ve výši dalších 1 040 000 Kč, absolutním výsměchem všem zaměstnancům nejen Národní galerie v Praze, ale v celé oblasti veřejných muzeí a galerií v České republice. Na druhou stranu zřejmě není ekonomická situace Národní galerie v Praze natolik kritická, aby tato instituce nemohla financovat další podivuhodné podniky, které s jejím posláním souvisejí opravdu jen velmi volně.

    Zpravodajský server Aktuálně.cz přinesl 5. prosince 2017 o Národní galerii v Praze zajímavou zprávu: „Čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej přijede do Prahy 14. prosince uvést svůj film Human Flow. Se 20 štáby ho natáčel všude tam, kde žijí uprchlíci. Ti jsou v poslední době jeho velkým tématem a byly i námětem jeho díla pro Národní galerii, která ho vystavuje do 7. ledna. Obrovská instalace gumového člunu s uprchlíky nazvaná Zákon cesty poputuje poté do Austrálie na bienále v Sydney. Aj Wej-wej se bude podle ředitele Národní galerie Jiřího Fajta taktéž podílet na dalších aktivitách této instituce.“  Podrobnosti ZDE

    Politický aktivista Aj Wej-wej se podle této šílené zprávy má podílet i na úpravě stálých expozic Národní galerie v Praze a přinejmenším jednom krajně sporném projektu takového typu, do kterého by státem placené instituce v principu vůbec neměly vstupovat. Aj Wej-wej má nepochybně talent pro barnumskou reklamu své osoby, jdoucí daleko za hranice jakéhokoliv přijatelného vkusu, ale postrádá jakoukoliv kvalifikaci k tomu, aby zasahoval s výjimkou vlastní tvorby do expozic jakéhokoliv muzea umění kdekoliv na světě.

V době, kdy Národní galerie v Praze trpí akutním nedostatkem finančních prostředků na vlastní provoz, se doc. Jiří Fajt pouští do sporných politických aktivit, k nimž není instituce jím řízená zákonem ani žádnou podzákonnou normou ani určena, ani oprávněna. Když už, pak podobné aktivity náležejí do kompetence jiné příspěvkové organizace Ministerstva kultury, totiž Galerie Rudolfinum. Navíc předpokládám, že Aj Wej-wej nebude v Praze pobývat a pracovat na vlastní náklady. V souvislosti s neutěšeným stavem stálých expozic Národní galerie v Praze se logicky naskýtá otázka, na kolik peněz z rozpočtu Ministerstva kultury přijde české daňové poplatníky berlínský kamarád doc. Jiřího Fajta, marketingový kouzelník Aj Wej-wej tentokrát.

Personální posila z Palachova náměstí

    Nerada bych ovšem doc. Jiřímu Fajtovi křivdila, neboť iniciativu ve věci financování instituce zřejmě vyvíjí. Podle všeho se rozhodl řešit neutěšenou situaci Národní galerie v Praze radikálně. Když nedostačují standardní příjmy, pomůže stánkový prodej. Doc. Jiří Fajt si to již vyzkoušel osobně na Malostranském náměstí, viz přiložené foto.




    Kdyby to však nepomohlo, má v záloze jiné páky. Na místo uvolněné ing. Přečkovou nastoupil s účinností od 1. prosince 2017 jako pověřený ředitel Sekce ekonomicko-provozní Ing. Jan Vanda, který od druhé poloviny uplynulého desetiletí až do roku 2016 pracoval jako kvestor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (VŠUP). Shodou okolností téže školy, na jejíž platformě se na přelomu let 2009/2010 chystalo nepřátelské převzetí Národní galerie v Praze. (ZDE) Ing. Jan Vanda navíc v téže době úzce spolupracoval s doc. PhDr. Michalem Stehlíkem, Ph.D., tehdejším děkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a jedním z nejdůležitějších strůjců prvního neúspěšného pokusu o dosazení doc. Jiřího Fajta do čela Národní galerie v Praze, jako člen jeho výběrových komisí. Je tedy zjevné, že již před sedmi lety patřil minimálně mezi osoby blízké někdejším přátelům z Palachova náměstí. Přeji mu do jeho nové funkce pevné nervy a pouze přiměřený zájem kontrolních orgánů.

___________________________________________________________________________________