Dopis Romanu Jochovi, řediteli Občanského institutu
Jiří Pechlát

Nad vaším článkem s názvem Atentát to nebyl se mi poněkud zatajil dech. Odložil jsem reakci o den, ale zůstává stejná. Negativní.

Nemíním s vámi polemizovat, není téměř s čím, neboť argumentace je slabá či žádná. Jen pár poznámek a jedno politování.

Nebudu spekulovat, jak by se ve chvíli napadení zachoval Havel, či jak byste reagoval vy, když na vás míří pistole k nerozeznání od smrtící zbraně. Klausova reakce na napadení byla velmi přiměřená, což viděl každý v mnohokrát opakovaných záběrech. Okamžitě reagoval na selhání ochranky, které bylo prvním problémem k řešení. Srovnání s Reaganem je zcestné, ten potřeboval do nemocnice a žertování mu pomohlo překonat stres - aniž bych chtěl jeho tehdejší chování snižovat.

Na rozdíl od vás pochopil Klaus zrůdnost a zrádnost tohoto činu.

Zrůdnost v tom, že je projevem dnešní neochoty k dialogu, která je jistou částí společnosti podněcovaná a provokovaná. Myslím, že si snadno vybavíme jednotlivce i organizace, co používají nenávistné výroky a likvidační výzvy. A zrádnost ve zdánlivé neškodnosti činu (snad) izolovaného pošuka, který však nepochybně inspiroval či povzbudil řadu jiných pošuků k činům nebezpečnějším. Proto se Klaus ozval, kdyby to neudělal, považoval bych to za chybu.

Článek je plný negativních emocí, což je ve sporu s vaší vlastní tezí o "konservativci", jak ho charakterizuje váš bondovský citát. Tato část je plná nejasností třeba v tom, kdo má být čí nepřítel. Klaus atentátníkův, vy Klausův?

Je mi líto, že jste se postavil do řady zklamaných osob, které si svou frustraci hojí (obvykle neúčinně) napadáním Klause. Vy to nemáte zapotřebí. Považoval jsem vás za vzdělaného, rozumného a mravného člověka. A považuji i nadále, přestože jste všechny tyto charakteristiky svým článkem zpochybnil.Vážený pane!

___________________________________________________________________________________