Politici a úředníci jsou v tomto případě absolutními pány. Jako bychom měli být vděčni, držet hubu a krok za to, že se stát milostivě uvolil za naše peníze opravit silnice. Úřední rozhodnutí lze žalovat nebo pranýřovat v anketě Absurdita roku. Byrokrata jde zesměšnit v médiích, protestovat proti němu nebo alespoň popichovat spolutrpící ve frontě před jeho kanceláří. Co chcete dělat, když hodinu v koloně projíždíte místy, kde nikdo nepracuje? Na otázku, proč se na nějaké silnici nepracuje, dostanete od úřadů tisíc výmluv a ubezpečení, že vše jde podle harmonogramu. Vzhledem k realitě, kterou člověk každý den vidí z automobilu, jde říci, že od samotného začátku špatně sjednaného. Údaje o opravách komunikací poskytuje webová stránka www.dopravniinfo.cz. Podle vyjádření ministerstva dopravy jsou informace získávány a na stránky vkládány na základě dobrovolnosti, tedy „kdo co dobrovolně nahlásí“. V této souvislosti by bylo na místě podmínit zahájení prací publikací na internetu harmonogramu stavby i průběhu uzavírky. V případě absence uveřejnění by bylo „stavební povolení“ neúčinné.  

Postup veřejné správy, my to tady zavřeme a vy si „choďte, jezděte, prodávejte“ jak chcete, odpovídá poměrům v ruských guberniích. Stát a samosprávy snad uzavírají smlouvy se stavebními firmami nikoliv s cílem co nejrychlejšího zhotovení díla, ale pro jejich potěšení, aby měly pěkně v klidu co dělat a kde odpočívat. Smluvní podmínky i termíny jsou velice měkké a nekladou na stavební firmy zvláštní nároky. Klidně zahájí práce na více místech najednou a potom se přemisťují podle toho, kde nejvíc křičí. Je potřeba minimálního plánování a řídících činností, když pomineme hašení problémů. Stačí umět nalézt zelené a červené tlačítko na mobilu a být zadobře se stavebním dozorem. Nízké nároky veřejných investorů způsobují nízkou produktivitu českého stavebnictví. Stále je vidění, jak jeden bagruje a pět dalších kibiců se dívá do díry, absenci ochranných pomůcek což je základní znak nekázně, bourání a rozkopávání již postaveného…. Na stavbách chybí mistři (ti skuteční, s velkým M), kteří jsou pro její řízení stejně nenahraditelní, jako poddůstojníci pro armádu.

Kontrast se stavbami komerčních objektů je obrovský, privátní investor nic neodpustí. Zde opravdu platí „nezajímá mě, jak to uděláte“ a „čas jsou (soukromé) peníze“. Parkoviště před budoucím supermarketem má ještě podobu zněti výkopů, z kterých trčí kabely a billboardy již hlásají „Otevíráme za měsíc“. V případě veřejné zakázky však stavbaři nejsou schopni, ale ani nuceni, za tři týdny položit na vyfrézovaný povrch silnice asfalt. Prostě čas občanů nemá pro úředníky žádnou cenu.

      Na trhu existuje přebytek stavebních kapacit. Ten kdo umí uzavřít smlouvu o dílo, což určitě není případ státu ani samospráv, nasmlouvá expresní tempo výstavby bez jakékoliv cenové přirážky. Když je to možné z hlediska bezpečnosti, technologických postupů a nočního klidu, musí se opravy silnic i dálnic provádět ve dne i v noci, 7 dní v týdnu. Jestliže 24 hodin denně pracují pod mořskou hladinou potápěči na vrtných plošinách, jde se stejnou intenzitou stavět v našem vlahém středoevropském podnebí.

Technika obecně, hlavně datové sítě a mobilní zařízení umožňují plánovat, řídit a provádět složité procesy s velkou úsporou času. Pod Vysokou školou báňskou - Technickou Univerzitou Ostrava, funguje Centrum pro rozvoj dopravních systémů (RODOS). Čerpá údaje ze 130.000 automobilů pohybujících se v provozu a které jsou vybaveny snímáním pozice GPS, dále z mýtných bran z dat  mobilních operátorů (anonymizované údaje o pohybu čtyř milionů SIM karet po silniční síti. Informace zpracovává aplikace viaRODOS, kterou vytvořilo centrum pro rozvoj dopravních systémů v Národním superpočítačovém centru IT4Innovations v Ostravě. Z nich tvoří komplexní systém dopravních informací, propočítávají modely, na předpovídá chování kolon. Roční provoz systému stojí 60 milionů korun, přičemž největší část tvoří náklady na sběr dat. K čemu ale tento „centrální mozek dopravy“ je dobrý, když kdejaký úřad nechá 14 dnů na silnici zbytečně značku omezující rychlost na 30 km/hodině, když oprava mostku technologicky zvládnutelná za týden vede k uzavření frekventované komunikace na 4 měsíce s objízdnou trasou 20 kilometrů. 

Politici a úředníci prostě žijí v minulosti. Používají sice počítače, internet a chytré telefony, ale pouze jako módní ozdoby či kulisy současné doby. Nová technika v jejich rukou občanům nic pozitivního nepřináší, pouze další způsoby jak prudit. Důvodem je to, že stát naprosto pohrdá volným časem občanů a lidé, kteří jej řídí, toto nepovažují za problém. 
Na druhé straně stát, resp. ministerstvo financí chce získat přístup do účetnictví obchodních společností tím, že bude načítat veškeré účetní transakce. Opět jsme u principu, ovčane, drž hubu a krok, máš jenom povinnosti, ale „my stát“ se ničím a nikým omezovat nedáme a žádné informace poskytovat také nebudeme. Myslím, že by ze strany veřejnosti bylo na místě, poskytnout on-line účetní informace až po:
- uzákonění povinného zveřejňování smluv veřejného sektoru (pod sankcí neplatnosti),  
- zavedení přehledných rozklikávacích rozpočtů, a to na všech úrovních,
- umožnění vymáhání odškodnění za zdržení v uzavírkách,
- naplnění Centrálního registru administrativních budov (CRAB) jeho zveřejnění na www,
- zavedení možnosti na síti  sledovat strukturu státní správy a samosprávy, včetně příspěvkových, 
  rozpočtových a ovládaných organizací, včetně jejich personálního obsazení,
- zavedení on-line kamerového sledování ve všech kanceláří státní správy a samosprávy a Parlamentu
  České republiky (zákaz jednání mimo tyto budovy), kromě jednání v režimu utajení (když nás chtějí
   sledovat, tak my chceme sledovat je).
 
Podle metodiky ministerstva dopravy HDM-4, osobní vozidlo stojící v koloně vykazuje ztrátu 311 korun za hodinu a kamion 1.029 korun.  Kvůli úspoře času se budují za desítky miliard korun dálnice a estakády, ale přitom mrháme čas a tedy i peníze ve zbytečných dopravních omezeních. Podle měření ViaRODOSu pročekali v kolonách lidé v Česku celkem 9,5 miliard korun, ale to je údaj týkající pouze zlomku silniční sítě (cca 5000 km).

Řidiči a pasažéři se od viníků zdržení (státu a samospráv) těchto peněz bohužel přímo nedomohou. Proto je třeba alespoň zprostředkovaně trestat obce, kraje a Ředitelství silnic a dálnic. Za zavinění zbytečné zpoždění by měly vracet do státního rozpočtu částku odpovídající škodě vypočítané z intenzity provozu. Ostatně si myslím, že současné technické prostředky dovolují zjistit a tedy  vymáhat škodu vzniklou zdržení i v důsledku havárie. Ať silniční piráti nesou všechny důsledky svého počínání. Někdy mě přepadá pocit, že v Česku stejně jako v Africe nemůže stát fungovat racionálně. Ano, musíme to opravit. Souhlasím, ale sakra, jde to udělat rychle.