Ekologičtí aktivisté bojují za divočinu v národním parku i v zákonech
Jan Zahradník

Na Ministerstvu životního prostředí se připravuje Plán péče o Národní park Šumava. Je opravdu na čase, protože platnost toho minulého skončila a pro čerpání evropských fondů je potřeba nějaký plán péče mít. Má to ale jeden háček. Logicky správný postup vytváření dokumentů, podle kterých se řídí nejen ochrana přírody, ale hlavně životy lidí na území parku, je totiž jiný.

Nejprve musí být schválen zákon o Národním parku Šumava, který bude obsahovat jako svou nedílnou součást takzvanou zónaci, tedy rozdělení území podle toho, jak vysoký stupeň ochrany přírody je v nich uplatňován. Teprve pak je možné schválit plán péče. Šumavské obce pak budou moci plánovat svůj rozvoj s větší jistotou a nebudou odkázány na tvořivost ministrů životního prostředí a jejich náměstků.

Senátní návrh zákona o Národním parku Šumava splňuje veškeré nároky, kladené na tak významný dokument. Přinesl by především na Šumavu klid, zajistil kvalitní ochranu přírody a jejím obyvatelům poskytl stabilní podmínky pro život.

To, že návrh zákona kritizují ekologičtí aktivisté, je očekávatelné. Jim samozřejmě vadí každý počin, který by pro Šumavu zajistil dohodu a klid. Pro jejich gigantický experiment přeměny Šumavy na divočinu je čitelné a předvídatelné právní prostředí nevhodné. Daleko více jim vyhovuje, když se o zásadních otázkách Šumavy rozhoduje na jejich poradách a v kancelářích ministerských úředníků. Neustále straší veřejnost výstavbou velkých developerských projektů, přitom uvádějí stále jen jeden příklad, lanovku na Hraničník. Většina občanů sice těžko chápe, že na jedné straně kopce je prosperující lyžařský areál, který využívá mnoho českých lyžařů, a na druhé straně nepřístupná první zóna Národního parku, ale chápu, že jako „hůl na psa“ je jim to dobré. Měli by ale uvést ty další obrovské projekty, kterými straší lidi. Ty ovšem žádné nejsou.

Existuje pouze celá řada drobných projektů, které připravili podnikaví Šumaváci v souladu s přírodou, ve které žijí a které jim správa parku nedovolila realizovat.

Občanská demokratická strana plně podporuje senátní návrh zákona o Národním parku Šumava a bude jeho přijetí prosazovat i v Poslanecké sněmovně. Jednoznačně odmítá divočinu na Šumavě i ekodivočinu v zákonech.

Ti, kteří vyznávají a

Ti, kteří vyznávají a obhajují konzervativní názor na lesy, a krajinu vůbec- a pan poslanec Zahradník k nim jistě patří- se velmi těžko smiřují se stavem krajiny
a lesů v ŠUNAP a s vlivem zločinných občanských skupin, které tento stav
zapříčinili.
K této situaci došlo proto, že o tak výrazně regionálním a historickém problému
rozhodují politici a pavědci a vědci, kteří buď obhajují něco o čem mají malé
povědomí a nebo obhajují svoje zájmy.
O takovéto věci jako je Šumava nebylo třeba rozhodovat jinak, než Šumavu ponechat
místním obyvatelům, dále lesníkům a lidem, kteří jsou se Šumavou sžiti.
Patnáct let se celkem malá a roztroušená skupina lidí snaží přesvědčit občany ale i
politiky o tom, co to vlastně Šumava je ale zdá se že bez větších úspěchů
Skupiny tzv. ekologistů jako je Hnutí Duha a jiné mají větší a propracovanější
metody k vytvoření pustiny na Šumavě a neznám cestu jako to ovlivnit.
Přepadá mě beznaděj a smutek, když vidím kam se Šumava ubírá , ale musíme to
zřejmě nechat na budoucnosti až se objeví moudřejší.