Erotično bez sexu. Sex nicotný. Sex zahalený
František Schilla

 

Kunderova Slavnost bezvýznamnosti mezi W.Groomem a F.Villonem

„… D´Ardelo, starý donchuán, je typicky kunderovskou postavou. A Kundera nám zlomyslně prozrazuje tajemství jeho milostných úspěchů: bezvýznamnost.“ – Jean-Dominique Brierre se v epilogu kunderovské monografie (s. 322 české verze, s. 303 francouzské verze) plete! Zaměňuje totiž postavy. Milostné úspěchy díky bezvýznamnosti slaví v posledním Kunderově díle človíček jménem Quaquelique. (D´Ardelo je naopak typem trouby, který snahou oslňovat ženy spíše odrazuje.)

Kunderologův omyl varuje. Mnozí (včetně rádoby „expertů“) byli a jsou s Kunderou hotovi předčasně. Prolétli román Slavnost bezvýznamnosti příliš rychle, ano „dyslekticky“.

„Ve věku, kdy už milostné problémy nebývají na pořadu dne, se autor baví tím, že sleduje vývoj erotických mravů v historii: líčí, jak se středobod ženské přitažlivosti přesouvá z ňader či hýždí k pupíku, který dívky v současnosti tak rády odhalují.“ – U dalšího citátu z české verze Brierreovy monografie (tamtéž) zaráží mimo jiné termín „pupík“. Překladatelka Anna Kareninová v české Slavnosti bezvýznamnosti přece jednoznačně upřednostnila slovo „pupek“! Jistě ve shodě s autorem (tj. samotným Kunderou), byť se to některým recenzentům (Aleši Knappovi, Jiřímu Peňásovi) nelíbí. Francouzština tíhne ke spisovnosti. Též Kunderova čeština. Copak musí být čeština – podobně jako třeba ruština – prošpikována zdrobnělinami?

Pokusme se vyzdvihnout resp. přiřadit několik dalších motivů Slavnosti bezvýznamnosti. Třeba i kunderologům navzdory.

 

Erotično bez sexu

Erotično prosté „mocensko-sexuálního“ účelu, erotično jako něžnost, soucítění, spřízněnost duší. – To vše zaznívá z portugalsko-pákistánského dialogu mezi služebnou a příležitostným číšníkem Kalibanem (s. 50 Slavnosti bezvýznamnosti, viz s. 74-75 s navazující chválou cudnosti). Ačkoli jeden slovům druhého detailně nerozumí (jeho „pákistánština“ je původně komplikovanou mystifikací, v dané chvíli už spíše vězením), neběží o „dialog hluchých“, ba naopak! Četl jej pořádně kunderolog Jan Novák? Sotva, jinak by musel zmírnit své soudy o „všech Kunderových protagonistech“ používajících sex výhradně jako mocenský nástroj …

A jakpak tuto paradoxní pasáž četl Tomáš Feřtek, který si z „roku s Kunderou“ (tj. roku 2020) odnesl cosi jako „předávkování prošlým testosteronem“? Nejspíš „dyslekticky“ … Nebo Slavnost bezvýznamnosti nečetl vůbec, jinak by zaznamenal kiks francouzského kunderologa ohledně postav Slavnosti bezvýznamnosti. (Feřtkův text na www.respekt.cz ve stavu aktualizovaném k 9.1.2021 chce být „dvojrecenzí“ monografií Nováka i Brierrea.)

 

Erotično s nicotným sexem

Vyzdvihněme další paradoxní pasáž, a sice oddílek Neznámý se loučí s milenkou (s. 79-80 Slavnosti bezvýznamnosti). Julie se ráno po večírku probouzí z erotických snů, jež „sice nebyly fascinující či nezapomenutelné, ale byly nepochybně příjemné“. Ke svému údivu konstatuje, že není sama. Odchází od ní nenápadný mužíček (pozorný čtenář jej na rozdíl od Julie dokáže pojmenovat: je to Quaquelique), který vysoko posazeným, křehkým hlasem opakovaně velebí zážitky z minulé noci jako „velice krásné“ … „… a ona si řekla, lehce udivená, že ten muž určitě strávil noc ve stejné posteli jako ona.“

A teď si, novodobí morální biřicové ze sociálních sítí i odjinud, račte lámat hlavu, k čemu oné předchozí noci došlo, nebo naopak nedošlo, a zda to, k čemu došlo, se událo s Juliiným informovaným souhlasem! (Odpovídající dobrozdání ohledně toho, co spolu v Kunderově nejznámějším románu Žert provádějí Ludvík a Helena, patří k bezděčně nejkomičtějším místům Novákovy monografie.) Neměla by se nakonec bezvýznamnost a nicotnost v sexu výslovně zakázat, aby se do zpětného prošetřování těchto zásadních otázek nevnášel zmatek?!  

 

Hrubozrnné bavičství, striktní protokol

Plný močový měchýř versus striktní protokol. A veřejné ventilování tématu – až je jako volební heslo přijme za své dav. To patří k Forrestu Gumpovi v románu Winstona Grooma. (Překladatel Šimon Pellar klasické vyprávění dle vlastních slov „ozvláštnil použitím ortografických, lexikálních a stylistických prostředků, jež z anglického originálu nijak výslovně nevyplývají“.) „Je na čase si ulevit prohlásil Pan Paxton. Jen poslouchejte! Ještě nikdo nikdy neprojevil tolik porozumění pro potřeby obyčejných lidí …Je na čase si ulevit vystihuje všechno, co tahle země potřebuje.“ (Forrest Gump, s. 246) Kdyby nebylo listů Washington Post a New York Times, dotáhl by to Forrest až na senátora. (V Groomově románu; ve filmu je téma vypuštěno.)

Forrest Gump podle Grooma je „idiot savant“ („vědoucí pitomec“), soudruh Kalinin podle Kundery je, byť člen sovětského politbyra (nebo právě proto), pitomec ryzí. A navíc prostatik – v dikci Kundery a Anny Kareninové „chcáč“ (což přijde např. Ivovi Harákovi příliš expresivní, odpovídá však francouzskému originálu). Smích Stalina, který téma jadrně ventiluje „v nejslavnějším francouzském parku“ po vandalizaci sochy, je natolik bodrý a bratrský, že „se všichni kolem jakoby s úlevou začnou také smát“. (s. 92 Slavnosti bezvýznamnosti) Kam se hrabou protokolem svázaná média na lidové baviče Stalinova typu! Ti mají v dnešní době zelenou! Z pasáže až mrazí, jako autorovu pozdní „stalinskou recidivu“ ji lze prezentovat jen se značným interpretačním násilím. Má spíš charakter varovný …

 

Sex villonovsky zahalený

„… týden od týdne jsou fronty čím dál delší, tedy zeměkoule čím dál zalidněnější.“ (s. 87 Slavnosti bezvýznamnosti) Přátelé Ramon a Alain diskutují o frontě („la queue“) / frontách („les queues“) na výstavu Chagallových obrazů. Jak ale z prodlužujících se front vyplývá narůstající zalidněnost zeměkoule? Řečníkovu logiku osvětlí francouzský originál Kunderova románu: další (hovorový) význam francouzského slova „la queue“ zní „pyj“, „penis“. „ … týden od týdne jsou fronty / penisy čím dál delší, tedy zeměkoule čím dál zalidněnější.“ To je skryté, podpovrchové, zašifrované sdělení Kunderova souvětí. (Překlad Anny Kareninové nikterak nerozporujeme, tento dvojsmysl do češtiny integrálně převést nelze.)

Jak vám vysvětlí každý kunderolog, Kundera se s poezií dávno rozešel. Leč nikoli definitivně, nikoli beze zbytku! V šibalské narážce se oklikou vrací k poetickému žánru určitého typu, totiž ke šprýmařským výtvorům středověkých vagantů, potulných studentů. Mistrovství v podobných dvojsmyslech a jinotajích osvědčil zejména F. Villon. Je debata Ramona a Alaina morální, nebo amorální? Pakliže je amorální, je amorální otevřeně, nebo skrytě? Pakliže je amorální skrytě, není třeba ji veřejně denuncovat? Není nakonec třeba veřejně denuncovat samotného F.Villona? A nebo, ó ty hrůzo, dokonce nejenom renesanci, ale rovnou i gotiku?!      

Jak vidno, román Slavnost bezvýznamnosti narušuje a boří nejedny kunderologické syntézy, poučky, floskule, hotové soudy. Zanořme se do něj! A meditujme o něm. Třeba i kunderologům navzdory …

 

___________________________________________________________________________________