Europa Jagellonica v hledáčku policie
Jana Dědečková

Minulý týden začala kriminální policie vyšetřovat neoprávněné přidělení desetimilionové státní dotace Středočeskému kraji na pokrytí dluhů po výstavě Europa Jagellonica. Konečně, chtělo by se říci. Ministerstvo kultury je pověstné svým skrblictvím vůči vlastním příspěvkovým organizacím. Mnohokrát bez odporu strpělo opakované redukce státních prostředků na kulturu. Od smrti ministra Pavla Dostála bylo až dosud v každé vládě při sestavování rozpočtu zřejmým otloukánkem, jehož požadavky přicházely na řadu až jako poslední. A hle: když se Jiří Fajt rozmáchl a Jana Šorfová v čele GASK nedokázala náležitě ohlídat, aby rozpočet výstavy Europa Jagellonica byl čerpán  pouze do výše disponibilních finančních prostředků, rozevřela se mateřská náruč státu se štědrostí v kultuře nevídanou. 
    
Právě před rokem, dva týdny po skončený výstavy Europa Jagellonica, poskytla Všeobecná pokladní správa Ministerstvu kultury České republiky kulatou sumičku deseti milionů Kč, aby Středočeský kraj nemusel doplácet z vlastních prostředků na finanční katastrofu GASKu, kterou mu pod patronací velkorysého hejtmana Davida Ratha a v rámci Rathovy volební kampaně připravil neméně velkorysý kurátor Jiří Fajt. Stalo se tak mimo jakýkoliv grantový systém, mimo veškerá pravidla a bez opory v zákoně. Podrobnosti jsem uvedla například ZDE.

    Sama jsem přitom netušila, že věc má zřejmě i další zábavné aspekty. Jedním z nejroztomilejších je patrně skutečnost, že malíři, sochaři, zlatníci a další řemeslníci doby Jagellonců jsou patrně lidé neobyčejně vitální. Jak se totiž ukazuje ZDE, finanční prostředky, které ministerstvo kultury z Všeobecné pokladní správy získalo, administrativně prošly na adresu Středočeského kraje oddělením živého umění. Ve statistikách se tedy pravděpodobně objeví jako velkorysá podpora, kterou Česká republika poskytla současnému umění. Je to zřejmě poprvé, kdy v rámci podpory živého uměním dotoval stát výstavu umělců, kteří téměř jistě všichni zemřeli před rokem 1600. Přitom v rámci rozpočtu ministerstva kultury vůbec nejde o malé peníze.

Částka, kterou ministerstvo vyhradilo na úhradu nekrytých finančních závazků z výstavy Europa Jagellonica, v roce 2012 představovala bezmála třetinu prostředků, kterou vyčlenilo na podporu veškerých výstavních aktivit organizací mimo svou vlastní působnost. O zbývajících necelých 23 milionů Kč se dělilo několik desítek subjektů. Účelová dotace pro GASK tak činila více než dvacetinásobek v pořadí druhého nejvyššího státního příspěvku na některý výstavní projekt nebo celoroční výstavní činnost. Tyto projekty však byly posuzovány v rámci grantového řízení, kde by se podobná disproporce okamžitě ukázala jako nepřijatelná. Proto projekt neprošel grantovým řízením, ačkoliv do něj byl přihlášen. Jiným slovy: z laického pohledu se jedná o evidentní dotační podvod. Bizarní přitom na celé věci je, že ani za zcela výjimečných finančních podmínek nebyl kurátor výstavy Jiří Fajt schopen dostát běžným profesním standardům a připravit nejen v průběhu výstavy, ale ani za celý rok po jejím ukončení vědecký katalog, jak jsem poukázala již ZDE.

V případě vyšetřování státní dotace na úhradu dluhů, které zůstaly po kutnohorské výstavě Europa Jagellonica, rozhodně nejde o účelovou politickou záležitost, jakých se před každými volbami vynoří celá řada. Porušení zákona bylo v tomto případě zcela evidentní a dlouhodobě veřejně známé. Policejní vyšetřování tohoto případu proto bylo jen otázkou času. Druhou otázkou ovšem zůstává, kdo za toto zjevné porušení zákona v této kauze ponese odpovědnost. Obávám se, že tady existuje  poměrně široká škála těch, kteří nesplnili své povinnosti při správě veřejných finančních prostředků.

Patrně nejzřetelnější je přímá odpovědnost ministryně kultury Aleny Hanákové a těch, kteří jí připravovali podklady pro žádost ministerstvu financí o dotaci z prostředků Všeobecné pokladní správy. Bez viny zřejmě není ani vedení GASKu, ale ani vedení kraje, které s velkou dávkou pravděpodobnosti dostatečně neplnilo svou kontrolní povinnost vůči vlastní příspěvkové organizaci. Galerie Středočeského kraje GASK si totiž při přípravě výstavy počínala jak utržená ze řetězu a lze jen stěží předpokládat, že by si toho její zřizovatel nevšiml. Bude také zajímavé sledovat, jakou roli vyšetřování v této věci přisoudí samotnému Jiřímu Fajtovi, který byl formálně jen najatým kurátorem výstavy.

Podíl konkrétních osob na odpovědnosti v tomto případě představuje komplikovaný rébus, jehož rozluštění ve finále přísluší orgánům činným v trestním řízení. Celá tato etapa celé kauzy je však už vlastně banální. Pikantní je pouze to, že Jiří Fajt dosud zůstává designovaným generálním ředitelem Národní galerie v Praze. Snad ještě pikantnější ovšem je, že do této role ho jmenovala osoba, která za jeho finanční velkorysost podle všeho ponese nejtěžší důsledky. K tématu se ještě vrátím.

Už je na předposledním místě

Už je na předposledním místě a furt nic. V předvolebním zápalu není asi aktuální.

Ke článku není třeba nic

Ke článku není třeba nic dodávat.

___________________________________________________________________________________