V těchto dnech, kdy se koná první letošní Plenární zasedání Evropského parlamentu, je mi kladena otázka, jestli se novoroční prezidentská amnestie nějak projeví v pohledu evropských států na naši zemi. Musím říct, že ze všech informací, které mám, se určitě neprojeví. Ani v Bruselu, ani ve Štrasburku, kde právě jednáme, toto téma nikdo nikde nezmínil, a to ani v kuloárech.

Evropa má svoje problémy a aktuální témata, ať už je to bankovní unie, regulace ratingových agentur nebo vyjednávání o budoucím rozpočtu. Předmětem diskusí na evropské úrovni je také do značné míry neúspěšná vojenská intervence Francouzů v Mali či politická krize ve Slovinsku. Pro řadu států se navíc nejedná o nic neobvyklého, protože amnestie je standardní součástí některých demokratických právních pořádků a uděluje se pravidelně, například před Vánoci nebo při zvolení hlavy státu.  

Ze zahraničních novin, které jsem měl možnost číst či jimi listovat, vím, že mezinárodní média přinesla skromné informace o naší prezidentské amnestii. Většinou média popsala základní fakta a upozornila na protesty a spory, které u Čechů amnestie vyvolala. Slovenská média pak srovnávala zejména rozsah naší amnestie s amnestiemi prezidenta Gašparoviče. Ten totiž napodobil Klause a v omezenějším rozsahu amnestie také udělil. 

V amerických konzervativních médiích jsem také zaregistroval zajímavé srovnání, že ve Spojených státech je více než třikrát více vězňů v přepočtu na obyvatele. Zaujal mě přitom jeden článek, podle kterého by si američtí úředníci Obamovy administrativy měli vzít z kroku prezidenta Václava Klause příklad, a to i proto, že téměř polovina amerických federálních vězňů sedí za drogové přestupky, u kterých nejsou poškození. Obama je totiž často kritizován za to, že dosud udělil pouze jedno zmírnění trestu.