Haiti a zoufalá angažovanost celebrit
Je už to tak na světě zařízeno, že se celebrity rády angažují ve jménu ušlechtilosti, dávají na odiv své zapálení pro dobročinnost, a pomáhají svým uměním kde se dá - tu podpoří koncertem hladovějící Afriku, jindy zorganizují vystoupení proti globálnímu oteplování. Naposledy měli známí herci a zpěváci možnost ukázat svou starostlivou tvář koncertem pro Haiti zasažené ničivým zemětřesením.
Politika jako souboj idejí, aneb co zbylo z české pravice
Často se tvrdí, že politika by měla být soubojem idejí, z nichž ta, která má nejlepší obhajobu, zvítězí, a její zastánci se ji pokusí uvést v život. Teoreticky je to jistě pravda, a v dávných dobách to byla určitě pravda i v praxi. Současnou politickou scénu však není možné popsat jinak, než jako souboj vzájemných urážek a sprostoty, v němž pro myšlenky a ideje nezbývá žádné místo. Stalo se pravdou, jak tvrdí mnohé kulturní a intelektuální "autority", že politika se myšlenkově a obsahově vyprázdnila.
Jste normální fašista, pane Rathe
"Jste normální fašisti!" Tak se ohradil David Rath na meetingu ČSSD ve Slaném, kam několik studentů přineslo transparent s nápisem "Jmenuji se Jiří Paroubek a brzy budu první zastřelený prezident ČR". Pravda, šlo snad o poněkud drsnější vtípek, ovšem nijak nevybočující z toho, jak vypadá dnešní předvolební dění.
Kampaň sociálních demokratů je špinavější a špinavější. Už ani nejde jednoduše vyjmenovat všechny možné pomlouvačné weby a lživé billboardy, se kterými ČSSD vyrukovala. Jestliže socialisté chtějí hrát na tuhle notu, nemohou čekat, že jejich odpůrci snad budou jednat jinak.
Znárodňování v Jižní Americe - budoucnost Evropy?
Bolívijský prezident Evo Morales oslavil nejdůležitější svátek levičáků, První máj, vskutku tak, jak se na socialistického prezidenta sluší a patří: vydal dekrety, jimiž znárodnil čtyři velké elektrárenské společnosti, z nichž dvě zčásti patřily do rukou francouzských a britských firem. Vše se odehrálo za asistence policie a armády, a prezident Morales podtrhl tuto prvomájovou oslavu ujištěním, že bolívijská vláda vrátila světlo a energii do rukou všem Bolívijcům, neboť základní služby prý nemohou být ponechány v soukromých rukách. Podobně již Bolívie znárodnila svůj ropný průmysl, a plánuje se i znárodnění železnic.
Veřejný zájem a právo na majetek
Jednou ze základních podmínek fungující civilizace je respekt k soukromému vlastnictví. Pouze ti nejdogmatičtější komunisté dnes požadují jeho odstranění. Ostatní lidé jsou vesměs ochotni uznat, že zničit soukromý majetek by znamenalo uvrhnout celou společnost do neskutečné bídy a všeobecného úpadku. Každý školák se v hodinách občanské výchovy dozví, že náš stát, podobně jako všechny moderní, vyspělé státy, soukromý majetek respektuje, a tento respekt je výslovně zanesen v naší ústavě, resp. v Listině základních práv a svobod. Konec konců, žijeme přece již dvacet let ve svobodné společnosti! Nebo snad ne?
Roman Joch a lidskoprávní tatrmanství levice
Jmenování poradce některého z vrcholných politiků přecházejí političtí komentátoři i politologové zpravidla mlčením. Osoba poradce nemá zas tak silné slovo, aby mohla výrazně ovlivňovat praktickou politiku, a konečné slovo beztak závisí na politikovi, pro nějž poradce pracuje. Jestliže je však do funkce premiérova poradce jmenován člověk s vyhraněnými pravicovými názory, které nejsou po chuti renomovaným autoritám veřejného života, pak je to něco jiného.
Zpráva o stavu unie aneb co Barosso neřekl
José Barroso, kdysi maoistický studentský vůdce, dnes předseda Evropské komise, si náležitě vychutnává svou roli faktického vládce Evropské unie a rozhodl se napodobit svého amerického soudruha. Stejně jako on přednesl svou “zprávu o stavu unie”. Pravda, takovou zprávu by měl sice přednést prezident EU Herman van Rompuy, ale alespoň je jasné, kdo je ve skutečnosti tím nejdůležitějším z důležitých. Zatímco na chudáka van Rompuye si nikdo ani nevzpomněl, pan Barosso zatím rozehrál za řečnickým pultíkem velkolepé představení, za nějž by se nemohl stydět žádný komunistický aparátčík z normalizačního období.
Občan Havel proti rozumu a svobodě
Tak je již opět další ročník elitářského festivalu Fórum 2000 zdárně za námi! Zástupy filozofů, sociologů, multikulturalistů, feministek a feministů (dalajláma tentokrát chyběl) řekly své, a svět teď bude bezesporu alespoň o trochu lepším a veselejším místem. A kdyby náhodou ne, tak příštím, patnáctým ročníkem to určitě doženeme. Tak či onak, program letošního ročníku byl jistě nesmírně zajímavý, ovšem novináře zaujal zejména jeho úvod: zahajující proslov Václava Havla. Úvodní projev byl esencí všeho, čím Václav Havel je a co ve skutečnosti představuje. Šlo o bezesporu smrtící koktejl, jehož základní ingrediencí je nenávist ke svobodě jednotlivce.
Regulace nájemného a přiměřená cena
Příštího roku má být konečně odstraněna nehorázná nespravedlnost, soustavné zespolečenšťování soukromého majetku- regulace nájemného. I když se po odstranění regulace očekává lavina soudních tahanic a pří, nakonec se snad konečně zbavíme socialistického nesmyslu, který ukládá majitelům bytů a domů povinnost poskytovat vyvoleným lidem bydlení za cenu až několikanásobně nižší, než jaká je jeho skutečná tržní hodnota.
Odchod lékařů odhaluje podstatu státního řízení zdravotnictví
Je nevyhnutelným důsledkem státních zásahů, že se regulované odvětví potýká s celou řadou problémů, které by na volném trhu nikdy nevznikly. Zatímco tržní systém dokáže zaplavit pulty obchodů dostupným a rozmanitým zbožím, centrálně řízený systém nabízí takřka prázdné regály (přičemž prázdnota regálů je přímo úměrná míře regulací). Zatímco tržní systém dokáže vyprodukovat řadu kvalitních automobilů dostupných pro každého, státem řízený systém produkuje jen zmetky na čtyřech kolech, které jsou zdrojem více či méně úsměvných vtipů. Je zvláštní, že dokonce i lidé, kteří se prohlašují za zastánce trhu a jsou ochotni uznat, že trh funguje, tvrdošíjně odmítají tržní principy v oblasti zdravotnictví.
___________________________________________________________________________________
