Korupce: realita, nebo nouzové téma?
Gril s „dopadenými" politiky se točí už druhým rokem. Když se na něm ocitl ministr obrany Alexandr Vondra, začalo to celé připomínat všechny ty revoluce, hnutí a moralistické kampaně, které nakonec pozřou své vlastní iniciátory. Nebo snad někdo tvrdí, že intenzita vyslovování slova korupce v médiích a v politice - a celkový zájem o toto téma - je kontinuální? Kde se ta „očišťovací" vlna vzala? Před třemi, pěti lety jsme tento problém neměli?
Tři procenta
Debata o penzijní reformě probíhá. Úhlem pohledu, který chybí, je ale otázka, zda návrh vlády, tedy ta část reformy spočívající v redukci objemu důchodových prostředků ve státním rozpočtu o tři procenta, nějak zásadně přispěje k prevenci dalších krizí našich veřejných financí.
Kočičí krize: důvod pro velkou mediální diskusi
Na současné politické krizi je vůbec nejpozoruhodnější ochota, s jakou politici, veřejnost a veřejnoprávní média jednají podle not zveřejňovatelů důvěrných informací. Všichni říkají, že českou politiku zaplavily odposlechy a fízlování a jak je jim to odporné. Na druhé straně ale titíž lidé bez mrknutí oka jednají na jejich základě.
Rada véčkařům: zbavte se Bárty
Vít Bárta sám jedná s odbory, chystá se na volbu předsedy strany a jeho spolustraníci se tváří jako by se nechumelilo. Vše nasvědčuje tomu, že strana Bártovi ani neklade otázky a že jeho půjčky a hlavně strategický testament ignoruje. Před kamerami se objevují převážně krotké mladé ženy odříkávající optimistické fráze a vyhrožující ministrům za ODS a TOP 09 stejně jako v „neposkvrněných dobách" VV.
Finanční krize států? Cena za falešné představy
Srovnání světové hospodářské krize 30. let 20. století s tím, co se děje od roku 2008, není s ohledem na příčiny a dopady možné. Před druhou světovou válkou ochuravěla z dnešního pohledu málo regulovaná ekonomika, dnes ji naopak podepírá ohromný systém přerozdělování. Tehdy nekolaboval „sociální systém", spíše se upevnila jeho idea, která je dnes realitou. Vtělila se v podstatě do obrovských, mezinárodními deklaracemi, ústavami a zákony garantovaných „neziskových organizací" na podporu obyvatelstva toho či onoho státu. Pokud ekonomika těmto představám a závazkům vypoví službu, je této ideji „dlužna". Nebo ne?
Vinu za Breivika nenese společnost
Po masové vraždě v Oslu měli komentátoři, ať už profesionálové nebo autority, od nichž se výrok čeká, těžkou práci. Osvojit si v několika hodinách či dnech pevný názor na onu událost je nelehké. Pokud jde o první reakce konzervativců (Václav Klaus, Alexandr Tomský, Adam B. Bartoš aj.), jejich spojnicí je přesvědčení, že mezi návyky liberální společnosti a norským masakrem existuje kauzální vztah. Aby to bylo fér, dodejme, že mezi zmíněnými se nenašel nikdo, kdo by nezdůraznil Breivikovu osobní odpovědnost, zděšení a naprosto jasný odsudek jeho činu.
ODS rok po výprasku: strana bez politické vášně
Průzkumy volebních preferencí ukazují, že o ODS mezi voliči stále není zájem hodný nestora české pravice. Že obrodný proces teprve začal, ODS jako vládní strana doplácí na reformy a průzkumy je nutno brát s rezervou? Jistě. Na druhou stranu, zhodnotíme-li rok trvající snahu ODS „něco dělat" (aby v dalších volbách zase neztratila takřka milion voličů), otázka průzkumů se zadními vrátky logicky vrací.
Chceme žít v politickém matrixu?
Ta otázka se při pohledu na ekonomické problémy zadlužených západních zemí včetně naší nabízí zas a znovu: Kde začíná a končí funkcionální logika a morální opodstatnění státu coby nejrozsáhlejší ekonomicko-teritoriální jednotky? Pro politiky je stát něčím samozřejmým, něčím, o čem se nepochybuje: „Stát musí, stát by měl..." A to navzdory tezi těch samých politiků, kteří tvrdí, že státní dluh je nebezpečím.
Václav Havel státník?
Smrt Václava Havla nutí každého, kdo to odkládal, vyjasnit si k němu svůj vztah. V této souvislosti média nabízejí hned několik možností: politik, dramatik, filozof a státník, v každém případě gigant.
Pravda a láska, ty opravdové, by měly vítězit i nad mýty, iluzemi a patosem, a proto snad není hanou se na velkého muže podívat i tímto prizmatem.
ODS, Evropa a referendum
V souvislosti s vytvářením postoje ODS k pravděpodobnému textu mezivládní dohody směřující k fiskální unii v rámci eurozóny už několikrát zaznělo slůvko referendum. Je možné se k němu vztáhnout jako k bodu obsaženému v koaliční smlouvě i z přesvědčení. Na první pohled to má logiku, neboť naše už beztak osekaná suverenita se případným přijetím smlouvy dále scvrkne, zbude-li vůbec nějaká. Ale myšlenka se v lecčems podobá návrhu na přímou volbu prezidenta.
___________________________________________________________________________________
