Falešný ortel a prázdné místo
Události spojené s nedávným hlasováním o důvěře Rusnokově vládě podle mnohých ODS definitivně podlomily. Zbývá jen třes o dvouciferný výsledek v předčasných volbách a nezbytná opoziční kůra. V Mladé frontě Dnesnám dokonce doporučili „deratizaci“.
Civilizační program-cesta pro ODS
Stalo se přeci jen to, čemu by snad ještě před rokem, rokem a půl málokdo v ODS věřil: marginalizace. To byl pro nás – členy ODS – dosud neznámý pojem. Je celkem shoda na tom, proč se to stalo. Vaz straně takřka zlomily skandály a kompromisy.
Poděbradské artikuly a dnešní ODS
V ODS se říká, že strana má co řešit, ale jedna věc je jasná a neproblematická: náš program. Údajně jen stačí ctít čtyři poděbradské artikuly (1. soukromí je nedotknutelné; 2. levný stát; 3. nezadlužená budoucnost; 4. solidarita odpovědných). Podle mě je ale třeba mnohem víc. Každý, kdo si onen šestnáct let starý brilantní ideologický text přečte, ví, že již v době vzniku byly artikuly dosti obecné a bylo možné je vykládat různým způsobem.
Trh tezí otevřený
Poté, kdy ODS začaly podzimní voličské „kontrakce“ roku 2013, její nový předseda prof. Petr Fiala nabídl jako základní programové vodítko svých 17 principů moderní pravice. Jsou vlastně volnou antitezí jeho vlastní starší knížky Politika, jaká nemá být
Česká pozice k Rusku virtuálně
Současná reakce EU na rusko-ukrajinskou krizi a uvalené sankce jsou vlastně dosud největší demonstrací „společné zahraniční politiky EU“ v krizovém momentu. Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek vlastně nemuseli o ničem přemýšlet a za nic se postavit, či projít jakýmkoliv dilematem. Prostě se ujistili, kam vane vítr a zavedli sankce proti Rusku i u nás.
Česká pozice k Rusku virtuálně
Současná reakce EU na rusko-ukrajinskou krizi a uvalené sankce jsou vlastně dosud největší demonstrací „společné zahraniční politiky EU“ v krizovém momentu. Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek vlastně nemuseli o ničem přemýšlet a za nic se postavit, či projít jakýmkoliv dilematem. Prostě se ujistili, kam vane vítr a zavedli sankce proti Rusku i u nás.
Nepatřičnost protiruské nálady
Již dobrého půl roku neuplyne dne, aby se našinec v televizi, v rozhlase a v novinách nedočetl o Rusku v souvislosti s ukrajinskou krizí něco opravdu nepěkného. Jde o stále setrvalý obraz „Ruska agresora“ které umí jen vyvážet plyn.
Jak naletět Halíkovi
Od chvíle, kdy Tomáš Halík v LN otiskl svůj text, vyjadřující distanc k hnutí truchlících Je suis Charlie, jsme – menšině autorů čest - svědky v hlavních médiích diskuse víceméně na jedno téma: můžou si novináři za pařížský teror na karikaturistech tak trochu sami? Jsme k muslimům dostatečně uctiví? Jako by to byla s ohledem na hrozbu islámského teroru hlavní otázka. Debatou s Halíkem děláme pro úspěšný rozvoj multikulturalismu kus dobré práce.
Pány ve své zemi
Není málo těch vlivných, kdo tvrdí, že tím, co máme vyvodit z nedávných útoků v Paříži, je ještě větší tolerance k menšinám, rozumějme k muslimské komunitě. Za všechny jmenujme papeže, u nás, jak se asi dalo čekat, nezklamal kromě Tomáše Halíka víceméně osvědčený tábor veřejně známých levicových liberálů, autorit jako Petr Pithart, Pavel Kohout, Karel Schwarzenberg, s troškou do mlýna přispěl třeba sociolog Ivo Možný a také mnozí další. Skoro se tomu nechce věřit.
Řešením není imigrace
Terorismus páchaný příslušníky imigrantských komunit nemohl neimplikovat debatu o imigraci do Evropy, byť s ní souvisí jen zčásti. Česká republika zatím není zemí pro imigranty z Afriky a Asie vysněnou, ale zato jsou u nás statisíce imigrantů z východní Evropy, příp. Vietnamu apod.
___________________________________________________________________________________
