Jako hlavní, nicméně nepřiznaný důvod odvolání Jiřího Pospíšila z funkce ministra spravedlnosti se uvádí premiérův odpor vůči jmenování Lenky Bradáčové pražskou vrchní státní zástupkyní po odvolaném Vlastimilu Rampulovi.  Návrh na její jmenování již poslal nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na Ministerstvo spravedlnosti. Existuje ale přinejmenším jeden pádný důvod, proč by do této funkce neměla jít.

Korupce se dnes považuje za jedno z největších nebezpečí pro právní stát a demokratické procedury. Pomalu, ale jistě zde ovšem vzniká nebezpečí daleko větší: boj proti ní. Pod rouškou protikorupčního tažení se totiž začínají objevovat případy, které zavánějí porušováním lidských práv, účelovostí, v některých případech lze dokonce hovořit o už dokonaných justičních zločinech.

Od nastoupení vlády slyšíme neustále tirády o odbornosti a likvidaci lobbystických struktur. Ve skutečnosti je celá vládní politika jak vystřižená z Orwelova románu 1984, kde pravda je lež, a lež pravda. Snad nejmarkantnějším příkladem toho je dnešní dění v resortu zdravotnictví.

Jedná se o statečnou soudkyni, která se svým rozhodnutím většinové atmosféře vyvolané jednou stranou trestního řízení a senzace chtivými médii vzepřela. Byť jde třeba jen o rozhodnutí nepravomocné a k rozhodnutí odvolacího soudu teprve dojde, je to hned rozhodnutí nečekané, problematické, nezákonné nebo alespoň přelomové, a je na ně třeba uspořádat štvanici.