Je v tom možná kus symboliky, že mě čas zavál do Kambodže zrovna v okamžiku, kdy někteří mí spoluobčané dospěli k přesvědčení, že nejlépe jim bude, když správu věcí veřejných opět svěří do rukou bolševikům. Když se v roce 1975 Pol Potovi Rudí Khmerové (tak si kambodžští komunisté říkali) zmocnili vlády, lidé je také vítali jako osvoboditele. 

Kdybych namísto sledování speciálu ČT 24 Sarajevský atentát - 15 let poté raději hodinu chytal lelky, byl by to smysluplněji využitý čas. Chce to opravdu hodně nadstandardní tvůrčí impotenci věnovat důležité historické události celou hodinu a nesdělit prakticky vůbec nic. Kapitola sama pro sebe je moderátor Daniel Takáč. Chce to pro změnu opravdu nadstandardní moderátorský talent, skákat hostovi do řeči pokaždé, když se přiblíží pointě nějakého sdělení, a odvádět hovor do předem připravených kolejí jalového scénáře.

Rok se s rokem sešel a účty za telefon mi chodí stále stejné. Kde je to zlevnění o polovinu, které slibovali všichni ti rychlokvašení, náhle se objevivší telekomunikační odborníci? Objem peněz protékajících sektorem za poslední rok poklesl o pětinu, což je, jako by kamsi zmizel celý jeden T-Mobile, nicméně já se stále těším, jak to superministr Martin Kuba spolu s Ondřejem „Takjsemtohodebilasundal“ Malým zařídí. Koupil jsem si na to lístek do první řady.

Zákonodárci se mýlí často. Není se proto co divit, že se zmýlili i tehdy, když přijímali zákon o zásluhách Václava Havla. Ponechme stranou, zda je to moudré, když politici nahrazují historiky a přijímají podobné deklaratorní zákony. Faktem je, že v novodobé české historii to má tradici. „Václav Havel se zasloužil o svobodu a demokracii,“ zní zatím poslední exemplář z této „legislativní“ řady, navazující na podobné deklarace o T. G. Masarykovi, M. R. Štefánikovi a E. Benešovi.