Oba kandidáti, jak Miloš Zeman, tak Karel Schwarzenberg, se již vyjádřili, že by jako prezidenti do funkce předsedy Ústavního soudu znovu navrhli Pavla Rychetského. Rád bych proto opakovaně připomenul, že Pavel Rychetský,......

Ještě nikdy mi na žádný článek nepřišlo tolik pozitivních, často doslova nadšených ohlasů jako na ten o Klausovi a amnestii (Klaus opět o kolo napřed aneb O amnestii trochu jinak). Nevyvozuji z toho, že můj názor je jediný správný, nýbrž že mezi lidmi je neuvěřitelný hlad po alternativních názorech, které jim hlavní proud české žurnalistiky (dlouhodobě) vůbec nenabízí.

Teze, že děti za své rodiče nemohou, nepochybně platí. Nicméně teze, že rodinná anamnéza kandidátů do vysokých politických funkcí – a zvláště pak kandidátů prezidentských – se v kampani nemá vytahovat, je dokonale pomýlená. Veřejnost má vědět, jaká výchova a jaké prostředí kandidáta – a zvláště pak potenciální hlavu státu – formovaly. Rodiče totiž občas za své děti mohou.

Člověku, který s ODS spojil své politické osudy, se to nepíše lehce, ale ještě horší by bylo zavírat před realitou oči. ODS jde od porážky k porážce a žádné světýlko, natož světlo na konci tunelu nevidět. Pokud si někdo myslel, že klesání, jež strana nastoupila ke konci Topolánkovy éry, vybere ostrou zatáčkou s novým řidičem Petrem Nečasem, posazeným za volant navíc nepříliš standardním způsobem, realita jej krutě vyvádí z omylu.