Nejdříve si zopakujme několik skutečností. Když se chce osamostatnit Katalánsko, je to špatně. Policie zmlátí lidi v Barceloně i jinde a drzé separatistické politiky zavřou, až zčernají. Naši vrcholní politici ani nehlesnou, neboť je to v pořádku, protože tohle bití a věznění je přece demokratické. Jako všechno v EU.

Je to už dávno. Hluboké devadesátky. Byl jsem tenkrát tiskovým tajemníkem předsedy vlády Václava Klause. Na návštěvu naší země zavítal ukrajinský premiér. Česká republika tehdy stále ještě byla mezi postkomunistickými zeměmi premiantem ekonomických reforem a ukrajinský předseda vlády přijel čerpat naše transformační zkušenosti.

Soucítím s lidmi, kteří v zoufalství, kam Evropská unie spěje, volají po czexitu. Také bych nejraději řval. Zatím mi ale nikdo neodpověděl na otázku, jak to zařídit. Tohle je možný scénář. Žádný optimismus v něm ale nehledejte.

Tak se nám ta naše politická zahrádka hezky rozjasňuje. Nedostudovaný bohoslovec Mikuláš z letenského pódia zavelel, že opoziční strany, aby smetly Babiše a jeho ANO, se musí pospojovat do koalice, jinak, ty ty ty!, bude do toho muset on, chudák Mikuláš, šlápnout sám.