Se zájmem jsem si přečetl analýzu veřejnoprávnosti České televize z pera Vladimíra Justa, kterou si objednala Rada České televize. Místy mi Justův text sice připomíná spíše politickou agitku než věcnou analýzu, ale v zásadě proti způsobu, jakým se Just svého úkolu zhostil, tj. čistě osobní, subjektivní, pocitové hodnocení s řadou „epických“ odboček, nic nemám. Určitě to je jedna z možných metod. Jedinou otázkou ovšem zůstává, zda takový text toho víc vypovídá o České televizi, či o autorovi.

V obou případech byla cílem stejná věc. Co se liší, je použitá metoda, jak k tomu cíli dojít. V prvním případě se o to FTV Prima pokusila změnou licenčních podmínek, podruhé pak vrácením své historické licence a jejím nahrazením licencí Prima family. Kupodivu se však liší ještě jedna věc. Přestože cíl byl totožný, tzn. očištění Primy od regionálního vysílání, státní regulační orgán při vyřizování věci pokaždé uplatnil diametrálně odlišný přístup.

Podle zákona nesmí člen Rady České televize a Rady Českého rozhlasu zastávat žádné funkce ve veřejné správě, přičemž veřejnou správou se rozumí samospráva i státní správa. Ale co je to přesně ta funkce ve veřejné správě? Funkce primátora či starosty? Funkce tajemníka obecního úřadu v Horní Dolní? Funkce vrátného na ministerstvu? Funkce ředitele odboru v centrálním orgánu státní správy? Funkce zástupce vedoucího oddělení kdesi na magistrátu? Funkce předsedy bytové komise? Funkce tiskového mluvčího?

Je to více než symbolické, leč nikdo si toho kupodivu nepovšiml. Když se horda odborářských řvounů během sobotní demonstrace přesouvala od centrály ROH na Václavské náměstí, prošla také ulicí Politických vězňů. Asi proto, aby se tu toho dne nepracující pracující mohli pozdravit s představiteli strany a (budoucí) vlády. V ulici Politických vězňů totiž má, jak známo, sídlo KSČM. A do Lidového domu je to, co by kamenem dohodil.