Něco je špatně. V posledních desetiletích jsme dopustili, aby se stát exponoval v oblastech, které odedávna patřily pouze do sféry soukromé. Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je, že stát je otloukánkem, který může za všechno špatné a přenášíme na něj zodpovědnost za naše osudy. Nevýhodou je fakt, že mu legálně umožňujeme řídit naše osudy a soukromí.

Skoro jsem uronil slzu při zjištění, jak dojemně se radní Libereckého kraje starají o své kamarády – jubilanty.

Rada Libereckého kraje v lednu odsouhlasila vyplacení finančních odměn ze Sociálního fondu dvěma členům rady a uvolněnému zastupiteli k jejich životním jubileím. Nevím, o které členy rady se jedná, neb jejich jména zůstávají utajena, respektive neveřejná, což je totéž. Nicméně se dá odvodit, že jediným uvolněným zastupitelem je komunista Miloš Tita.  A kdopak jsou ti dva radní? To ví asi jen čert a hejtman.

Domnívám se, že problém školného je okrajový. Samozřejmě: každý by chtěl vše dostat zadarmo, ale zadarmo není nic. Studenti demonstrují a křičí, že nejsou parazity společnosti – prý jí vše vrátí. A nechají si za to dobře zaplatit, dodávám já.

Než mne študáci ukamenují za mé tvrzení o školném, musím to honem doplnit. Problém není 10 tisíc za semestr, ale celkové náklady, které jsou se studiem spojeny. Ubytováním a stravováním počínaje, nákupem studijních materiálů konče.

Těžko říct, co člověka obecného ke změnám táhne. Zřejmě je to způsobeno opakovanou ztrátou paměti, jež jednoho nepoučí, že lépe už bylo a zlaté časy jsou vždy ty minulé. A tak je člověk odsouzen, aby stále dokola opakoval chyby minulosti, načež udiveně zjišťuje opakovaně špatný výsledek.