Mick Jagger je taky maratonec
Dvaapadesát maratonů za rok, to je jeden maraton týdně. To člověk nedělá nic jiného, než běhá maraton. Já už se musím přemluvit, abych se vůbec rozběhl na autobus. Kdy jsem ale jel naposledy autobusem? Nepamatuji se. Jezdím metrem, tam se ale neběhá. Ale co takový číšník nebo servírka? Změřil už někdo, kolik toho nachodí za den, za měsíc, za rok? To se ale dá počítat jenom jako etapová trať. A co Mick Jagger?
Rambo. Nebo mořský vlk Larsen?
Když Rudolf Tomášek skákal na světových kolbištích, byl jsem vyzáblý dorostenec a on na mě působil jako Rambo. Potom jsem ho potkal po letech, ještě pořád si chodil zaskákat na veřejné závody a vypadal impozantně – něco mezi mořským vlkem Larsenem a krokodýlem Dundeem. Teď už jsem ho pár roků nepotkal, protože se na závody dostanu málo. Prý si ale nechal ten svůj zálesácký plnovous přistřihnout. Jo, taky by mohl hrát ve filmu Stařec a moře, protože na sobě nemá milimetr tuku.
Když někdo spí jako kláda
Jakmile slyším o kládě, vzpomenu si na písničku Beatles Hard day’s night, kde se zpívá: To byla teda dneska těžká makačka a já bych měl spát jako kláda, ale když přijdu domů a jsi tam ty, jsem absolutně v pohodě. V češtině se ale spíš užívá „spí jako zabitej“. Jsem spavý člověk a přiznám se, že spím rád. Na vojně jsem prospal nejednu stráž v protipožárním zařízení, což byla velká bedna s pískem.
Horké Srbsko a pokus o útěk Emana Ventila
Říká se, že jižní národy jsou temperamentnější a projevují se poněkud hlučněji. Upřímně řečeno, nikdy jsem v Srbsku na tenisu nebyl, tak nevím. Na tenis většinou chodí kultivovanější publikum, ne jako ve filmu Blues brothers. Tedy - tam šlo o hudební publikum. Nebojte se, nebudu vyprávět děj filmu, jenom tu malou zápletku.
Když v basketu vítězila špatná Korea
Když nedávno probíhalo mistrovství světa v basketbalu mužů, zaslechl jsem Jiřího Zídka juniora říkat, že basketbal vymyslel trenér amerického fotbalu jako doplňkovou hru pro fotbalové hráče ve škole.
To jsem nevěděl. Lépe vím, že volejbal zase vymysleli pro méně pohybově nadané žáky.
Kdy začaly basketbal hrát také ženy, netuším. Dočetl jsem se jenom, že v roce 1967 skončil šampionát žen v Praze ostudně. Soudruzi do toho zatáhli politiku, a nakonec vyhrála Jižní Korea nad Československem o bod. Byla to ale ta nesprávná Korea... A to se mi ve vzpomínkách drží představa, že rok 1967 už byl poměrně liberální. Vidíte, jak vzpomínky klamou.
Sestavit si sovětský útok byla zábava
Kdybyste mi nenapověděli, přiznám se, že by mi nesepnulo, jaký hokejový tým z NHL k nám přijel poprvé. Takže Calgary? Bylo mi jenom řečeno, že tam hrál také Makarov. Při tom ruském jménu se mi ale vybaví hned blbosti ve stylu Šadrin, Vicedrin, Efedrin. Anisyn, Animatka, Aniotec. Tak jsme se kdysi bavili sestavováním sovětských útoků.
Mike Tyson aneb Přestaňte blbnout
Mike Tyson, chlápek s úderem „jako když vás slon chobotem po gebeni pleští“. Silný jako býk a také tak chytrý. Chlápek, co se plácá ode zdi ke zdi. Chlápek s obličejem gangstera z party Psího dečky, který při sjezdu přátel italské opery na otázku šéfa „Kde jsme tenkrát byli?“ odpovídá: „No přece u Rigoletta, šéfe!“ Chlápek, který se nechal zabásnout za sex s evidentní šlapkou a když vylezl z lapáku, měl na rameni vytetovaného Mao Ce-tunga.
Brazílie? Pelé. A potom samba
Pelé!!! Při tom jménu se mi vybaví vzpomínka na mistrovství světa 1962, kde naši hráli finále s Brazílií a my jsme s kamarády, tenkrát adolescenty, mydlili fotbal na zahradě. Pelé nehrál a v tom jsme viděli jistou šanci. Ze třetího patra nám pan Janeček, otec jednoho z kamarádů, jinak bývalý hokejista týmu Křídla vlasti, hlásil stav zápasu, jak to slyšel v rádiu. Ten výbuch radosti při našem vedení!
Baseball, softbal, pažravost
Ze sportů, které pocházejí z amerického kontinentu, jsem provozoval dva, nebo vlastně tři, když vezmu v úvahu, že softbal a baseball jsou dva různé sporty. Díky softbalu jsem se seznámil se svou ženou, se kterou jsem již 34 let. Mě ale víc zajímají potraviny, které přišly z amerického kontinentu. Kde by byla slavná maďarská kuchyně bez papriky? Ani to muzeum papriky by tam nebylo.
Lék na bolavá záda? Mytí oken
První a vlastně jediný trenér Emila Zátopka Jan Haluza už dávno oslavil devadesátku. Měl zatraceně těžkou část života. Vůbec je obdivuhodný ten tuhý životní kořínek některých lidí, kteří si prošli peklem. Ještě za komoušských časů, když jsem se živil mytím oken, získal jsem od kolegy melouch, tři starší dámy, které pro něj asi nepředstavovaly ten nejlepší kšeft. Jak jsem časem zjistil, všechny tři prošly koncentrákem. Už tenkrát, když jsem je vlastně zdědil, to byly dámy v úctyhodném věku.
___________________________________________________________________________________
