Články autora Josef Mlejnek

Půjčil Goldflam Hitlerovi Prager Tagblatt?

Josef Mlejnek

Představení Divadla v Dlouhé U Hitlerů v kuchyni vzniklo spojením šesti skečů Arnošta Goldflama, hudby, ponejvíce operetních duet, a autorových konferenciérských vstupů. Árie z českých operet zazněly patrně také proto, že místní scéna oslavivší loni osmdesáté výročí svého založení původně začínala jako scéna operetní.

Ano, Masaryk, ne, Mahler

Josef Mlejnek

Pamatujete ještě na třídílný seriál o T.G.Masarykovi, který uvedla Česká televize v roce 1997? Národ okouzleně hltal tatíčka Masaryka, slzel u obrazovek a utvrzoval se v představách o výjimečností českého národa. Diskuse o použitých historických pramenech či pravdivostí televizního díla většinou zůstává divákům skrytá. Nic z toho, co poodkrývá článek Josefa Mlejnka z roku 1997, se na stereotypní produkci ČT nezměnilo do dnešních dní. Mýty a manipulace. A jejich pasivní přijímaní diváckou obcí. (JD)

Kniha, která by měla vyvolat skandál

Josef Mlejnek

Smysl i obsah knihy nejlépe vystihuje její podtitul: „Can Europe be the same with different people in it?“ (Může Evropa zůstat stále táž i tehdy, budou-li v ní žít odlišné populace?) Pokud je mi známo, tak Caldwell je první, kdo si tuto otázku dokázal položit v celém rozsahu a v celé její složitosti. Odvážil se totiž otevřít složku, kterou se Evropané už po desetiletí snaží raději nechat zavřenou, ale koneckonců ji ani nemusejí otvírat, neboť je jim dokonale znám její obsah. Caldwellova kniha by měla vyvolat skandál.

Herecké vlohy a jejich tříbení

Josef Mlejnek

První letošní premiérou Národního divadla v Brně bylo historické drama Král Richard III., které se na tamní scéně znovu objevilo po dlouhých sedmdesáti letech. V překladu Jiřího Joska je režíroval Zdenek Plachý, a bylo to v krátké době - po loňském Antoniovi a Kleopatře - další Plachého nastudování velkého Shakespearova díla.

Pawel Lisicki: Tragický rys prezidentství Lecha Kaczyńského

Josef Mlejnek

Včera se do Varšavy vrátila rakev s tělesnými pozůstatky prezidenta Lecha Kaczyńského. Čtu tato slova a stále jim nemohu uvěřit. Mají v sobě jakousi podivnou absurditu, cizotu, která se nedá vyjádřit. Ještě v pátek by byla považována za šílenství.

A přesto. Stejně jako tisíce, miliony Poláků se s nimi musím vyrovnat. Stejně jako všichni ti, kdo se od sobotního rána v hodinách, které následovaly, pokoušely smířit s něčím nepředstavitelným. Vzdát poctu. Modlit se. Mlčet. Zapálit věčné světlo. Položit květiny. Jednoduché rituály, které pomáhají vyrovnat se s dramatem devadesáti šesti obětí, jejich rodin, opuštěných matek, osiřelých dětí. A také onen pronikavý pocit bezmoci, když se ukazuje, že pokaždé někdo píše scénáře odlišné od těch, které jsme schopni si představit.

Film Solidarni 2010 a polské předčasné prezidentské volby

Josef Mlejnek

Měsíc po katastrofě u Smolenska už v zemi existovalo Hnutí 10. dubna (kromě dalších institucí stál u jeho zrodu také Ośrodek Myśli politycznej) a před sídlem vlády několikatisícový dav protestoval proti pasivitě oficiálních míst i odpovídajících orgánů při vyšetřování katastrofy. Kromě výzvy „Chceme pravdu!" lidé skandovali také heslo „Nejsme herci!". To byla zjevná narážka na dokumentární film Solidarni 2010, přesněji na jeho zlovolný výklad, podle něhož měla validitu filmu zpochybnit už sama skutečnost, že se v něm - bezprostředně, jako občané - vyslovují také herci.

Zemřela Viola Fischerová

Josef Mlejnek

Před chvílí jsem se dozvěděl, že zemřela básnířka Viola Fischerová. Po těžké nemoci: rakovina plic. Žila po léta v exilu, o její poezii se čtenáři dozvídali až od počátku devadesátých let. Naposledy jsme se spolu setkali letos v květnu v Praze o knižním veletrhu. Byla někdy až legrační pro vehemenci s jakou se zasazovala o různé kauzy, i pro zaujetí, s jakým dávala najevo své politické a jiné preference. Ale ve svých básních, protože ty se nepíšou, ale vznikají, byla neomylná. Měl jsem ji a mám ji rád.

Portrét Leszka Kołakowského

Josef Mlejnek

Právě před rokem zemřel v anglickém Oxfordu světově proslulý polský filozof Leszek Kołakowski (1927-2009), emeritní profesor tamní univerzity. Byť se dožil věku téměř kmetského zůstával obzvlášť v posledních mimořádně činný: psal, přednášel, poskytoval rozhovory, velice živé a vždy zaměřené k jádru věci. Tři dny před smrtí vymyslel definitivní název pro své poslední dílo Je Bůh šťastný? V českých zemích byl od šedesátých let vnímán jako brilantní libertinský myslitel pro svou apokryfickou knihu Nebeklíč s podtitulem Rozhovory s ďáblem, která se dočkala několika vydání. U nás byl tehdy prezentován jako reformní, „nedogmatický“ marxista.

Pozdvihovat lidská srdce

Josef Mlejnek

Herec a režisér František Derfler (1942) má za sebou plodnou profesní kariéru. Po studiích herectví na JAMU v Brně (1960-1964) působil na různých scénách, naposledy v Národním divadle Brno, jehož uměleckým šéfem byl v letech 1990-1997. Divadlo U stolu vzniklo na konci roku 1988, signatář Charty 77 a pořadatel bytových seminářů František Derfler s hereckým kolegou Janem Vlasákem připravili čtení z textů filozofa Josefa Šafaříka a z Havlových Dopisů Olze.

 

Langmajer v Mefistovi zvládá i divadlo v divadle

Josef Mlejnek

Román Klause Manna Mefisto vyšel již v roce 1936, česky dokonce o pouhý rok později, kdy autor po různých peripetiích po emigraci z nacisty ovládnutého Německa přijal československé občanství. Filmové zpracování v roce 1981 maďarského režiséra Uštvána Szabó s Klausem M. Brandauerem v hlavní roli získalo filmového Oskara. Film běžel i u nás a všichni jsme ho vnímali jako podobenství nejen o nacismu, ale také a především o bolševismu.

___________________________________________________________________________________