Zahrada v barbarovi
Zbigniew Herbert je v českých zemích znám především svým básnickým dílem, které u nás překládala už od šedesátých let řada básníků. Jednomu z nich, Miroslavu Holubovi, s nímž se přátelil, věnoval esej v knize Labyrint u moře. Své básně publikoval Herbert od začátku padesátých let časopisecky a ve sbornících, debutoval však až v roce 1956 sbírkou Struna světla.
Zabíjení po česku - Zabíjení po Česku
Německý spisovatel Heinrich Böll, nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1972 napsal brzy po válce román Kdes byl, Adame?, kde se podobně jako v knize Dům bez pána nebo v souboru próz Můj smutný obličej vyrovnává s válečnou zkušeností a krutým poznáním o vlastní zemi. Mottem knihy je citát z Deníku dnů a nocí filozofa Theodora Haeckera, který si německý myslitel vedl za vlády nacistů.
Ježíš historie „i“ Kristus víry
V dnešních Lidových novinách připomínají den Narození Páně rozhovorem s psychologem Jeronýmem Klimešem, který v něm říká, že Ježíš „byl Žid jako poleno“. Zdánlivě banální zjištění, ale jak často jsme se setkali s různými zaručenými teoriemi, že Ježíš přišel do Izraele odněkud zpod Himalají, kam se měl prý zase vrátit, nebo že byl dokonce mimozemšťanem.
Je to vlastně úplně obyčejný příběh…
Rozhovor s hercem Janem Vlasákem
Divadelní a filmový herec Jan Vlasák se narodil 3. února 1943 v Čáslavi a vyrůstal několik kilometrů odtud - v Bučicích pod Železnými horami. Obor herectví absolvoval v šedesátých letech na JAMU v Brně a divadelní kariéru zahájil v Uherském Hradišti. Během své bohaté kariéry u divadla vystřídal předních scén, včetně angažmá v Národním divadle v Praze - v současnosti je členem souboru Městských divadel pražských. Jeho žena Eliška Vlasáková je autorkou několika podivuhodných prozaických děl.
Intelektuálové a jejich ideologické opium
Recenze na knihu Raymonda Arona
Ač právě intelektuálové mají být strážci kritického myšlení, podléhali ve 20. století příliš často různým absurdním ideologiím. Jednu kapitolu této smutné historie odhaluje i kniha francouzského politického myslitele Raymonda Arona.
Pravý sokol i zvon – a k tomu ještě dobří herci
Činohra Národního divadla Brno představila minulý týden svoji novou premiéru, když v nastudování mladého slovenského režiséra Pavola Juráše uvedla drama Františka Hrubína (1910-1971) ze samého (hodně temného) počátku minulého tisíciletí Oldřich a Božena. Výpravnou a nákladnou inscenací v Brně připomenuli sté výročí básníkova narození. Představení však prý divadlo nestálo téměř nic, protože se našla řada mecenášů a opulentní kostýmy byly pořízeny za peníze z veřejné sbírky.
Ecce Hommo: Ionesco
Lidé, kteří Ionesca považují za autora šprýmovných vaudevillů, udělají patrně nejlépe, když si přečtou jeho nedivadelní díla. Jen málo spisovatelů jeho doby zvládalo tak vážnou a náročnou četbu. Jeho knihovna byla spíše knihovnou filozofa a theologa. Bylo tomu tak především proto, že celý život hledal poslední pravdu, pravdu absolutní, která se nikdy nejmenovala jinak než Bůh.
V Hotelu mezi dvěma světy se zbytečně přehrává
Po čtvrteční premiéře Hotelu mezi dvěma světy má nuselské Divadlo Na Fidlovačce ve svém repertoáru další hru současného francouzského - v Belgii žijícího - romanopisce a dramatika Erica-Emmanuela Schmitta. Proslulý autor ve hře, již napsal na konci minulého tisíciletí, svým způsobem vytváří instituci z toho, z čeho Raymond A. Moody vychází při svých úvahách o životu po životě. Schmittovi nejde o „nevědeckou“ scifi, ale o moralitu - zrcadlo nastavené představám o smyslu a ceně našich životů.
Přestrojil se, ale podstatu nezapřel
Líbí se mi, jak si všichni přejí přímou volbu hlavy státu a jak většina si jedněmi ústy přeje omezit její pravomoci natolik, že by jí snad i novoroční projev měli kontrasignovat Barroso, Buzek a četnický strážmistr z Hradčan. Objevila se také otázka, jestli může při změněném způsobu volby znovu kandidovat „ten Klaus“, ale soudci z Ústavního soudu se zatím vyslovují v tom smyslu, že ne-e.
Putnovy rychlé šípy honí příliš mnoho zajíců najednou a nestrefují se
Ať už dáváme pojmu "katolická literatura" jakýkoli obsah, je jasné, že na konci 20. století je i pro většinu katolíků období posledních zhruba sto padesáti let této často podceňované součásti dějin českého písemnictví neznámou pevninou. Doposud chyběl ucelený přehled a těžko říci, je-li vůbec v silách jedince tento nedostatek napravit.
- « první
- ‹ předchozí
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »
___________________________________________________________________________________
