Faust ztracený a zachráněný
Divadlo F. X. Šaldy uvedlo na komorní scéně Malého divadla dramatizaci klasického Goethova díla Faust v režii uměleckého šéfa Ivana Rajmonta. Inscenace však nijak „komorní“ není.
Rub a líc budoucího génia
Prózy, dramata i filosofické úvahy francouzského spisovatele Alberta Camuse (1913-1960) se postupně dostávala k českým čtenářům ve dvou vlnách - v šedesátých letech a po listopadu 1989. A podařilo se přeložit a vydat již téměř vše z jeho díla, včetně tří svazků Zápisníků z let 1935-1959).
Boží pravda zvítězí
Je podivuhodné, jaký zájem široké veřejnosti vyvolala kniha Miloše Doležala o umučeném katolickém knězi Josefu Toufarovi a o „číhošťském zázraku“. Jako bychom dnes zemřít měli. Navíc kromě čtenářského zájmu inspirovala zhruba dva roky po svém prvním vydání už k druhému scénickému opusu. Po opeře Aleše Březiny Toufar z roku 2013 měla letos v lednu premiéru inscenace Alžběty Michalové a Barbary Herzové z tvůrčí platformy DOK.TRIN Zpráva o zázraku (Josef Toufar).
Brněnský nostalgický kruh
V Městském divadle Brno měla počátkem února světovou premiéru adaptace románu britského spisovatele Simona Mawera Skleněný pokoj, autorem a zároveň také režisérem dramatizace je Stanislav Moša.
Život po životě podle Ladislava Klímy
Minulou sobotu měla v Divadle v Dlouhé premiéru inscenace hry Ladislava Klímy Lidská tragikomedie. Drama českého filosofa vyšlo knižně dlouho po jeho smrti, ale od roku 1991 se dočkalo už několika inscenací. Režisérka Hana Burešová pozoruhodně uchopila řadu dramat zabývajících se velkými lidskými tématy, ale může se rovněž vykázat mimořádně zdařilými zpracováními veseloherních námětů. K úspěšnému pojednání Klímova díla bylo zapotřebí spojit oba tyto konce jedné hole, přesněji jednoho talentu.
Petrkov – zastávka na znamení
Během necelého měsíce zemřeli v září a říjnu minulého roku bratři Daniel a Jiří Reynkové, Daniel koncem září, Jiří v půli října. Při jejich dlouholeté sourozenecké symbióze to ani snad nemohlo dopadnout jinak.
Havel usmažený na topném oleji
Tandem dvou mužů, kteří nově stojí v čele činohry Národního divadla v Brně, projevil velkou ambici: poskytnout obraz i výklad toho, jak Češi po sametové revoluci naložili se šancemi, které jim nabídla. A tak se původně rozhlasová hra uměleckého šéfa činohry Martina Františáka nazvaná Havel v zemi čeledínů objevila teď také v divadelním provedení, které režíroval ředitel brněnského Národního divadla Martin Glaser.
Člověk jako lidský materiál
Uvedení Havlovy Audience v propojení s Beckettovou miniaktovkou Katastrofa na Sklepní scéně Divadla Husa na Provázku znovu ukázalo, že Divadlo U stolu už dlouho není scénou jednoho muže. Františka Derflera v posledních letech doplňuje Ivo Krobot, který zde patrně nalezl i svůj nejvlastnější dramatický formát. Výmluvně o tom svědčí jeho inscenace Příliš hlučná samota nebo Magor, a rovněž i tato jeho poslední režijní kreace.
Tom Stoppard vyřešil problém s přehledem
Německý filozof Friedrich Nietzsche už v předminulém století, inspirován mimo jiné Darwinovými objevy, tvrdil, že člověk je jen nejmazanějším zvířetem, že světu vládne v podobě práva silnějšího vůle k moci a že neexistuje jiná etika než ona jím definovaná „mimo dobro a zlo“. Co je navíc, má být jen křesťanským „vynálezem“, pokryteckým pozlátkem.
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- následující ›
- poslední »
___________________________________________________________________________________
