Jako připomenutí prvního výročí umělcova skonu, které připadá na dnešní den, vydal brněnský Host Neztracené básně Ladislava Nováka (1925-1999). Mezi většinou dosud nepublikovanými texty, které během zhruba čtyřiceti let autor zasílal svému příteli, básníkovi a překladateli Ivanu Slavíkovi, převažují básně z padesátých a šedesátých let. Doplňují se - a jedinou básní se překrývají - s Novákovým vlastním výborem Zapomenuté básně, který vyšel jako bibliofilie v roce 1996.

V Divadle Komedie měla koncem února premiéru dramatizace povídky Josepha Rotha Legenda o svatém pijanovi. Nostalgik „starých časů“ podunajské monarchie, který se ovšem také aktivně zasazoval o jejich návrat, napsal svoji magickou prózu na sklonku života v pařížském exilu ve stejném roce, kdy začala druhá světová válka, již předpovídal, a kdy on sám krátce před vypuknutím válečných hrůz umírá.

Minulý pátek měla v pražském Divadle Na zábradlí premiéru hodně volná úprava díla antického dramatika Euripida Orestes - pod názvem Orestek, neboť se hned v úvodu ocitáme v době dětství hlavního hrdiny - patrně proto, abychom pak lépe pochopili následné vražedné děje. Autory úpravy jsou dramaturgyně Lucie Ferenzová a Jan Frič, jenž také inscenaci režíroval. Divadelní „zdnešňování“ klasických děl začalo zhruba před padesáti lety a chtělo tehdy diváky upozornit na nadčasovost otázek, jimiž žijí jejich hrdinové.

V krátké době se v Brně objevuje další z děl slavného amerického filmového tvůrce středoevropského původu Billyho Wildera v divadelním zpracování. Po muzikálovém přepisu snímku Někdo to rád horké je to rovněž slavný - byť nepoměrně méně, alespoň u nás - Sunset blvd (Setmělý bulvár) z roku 1949. Ten se v devadesátých letech dočkal rovněž muzikálové podoby, ale u divadelní adaptace, která měla v Redutě premiéru pod názvem Hvězda stříbrného plátna, nejde o pouhý remake.