Letošní rok je v Polsku rokem básnka Czesława Miłosze, nositele Nobelovy ceny za literaturu, do jehož narození uplynulo sto let. Měl jsem tu čest se s ním dvakrát setkat, naposledy v roce 1993 v Praze. Letos jsem přeložil jeho posmrtně vydané Poslední básně a jeho deník z let 1987-1988 Myslivcův rok, který vyšel na podzim v nakladatelství Host. V závěru deníku se autor svěřuje s tím, že jej málo uspokojují současná filmová díla, protože jen zřídka se jim podaří splnit jeho očekávání. Proto se v deníku rozhodl „kamerou svého nitra“ natočit vlastní film - pastorálu, odehrávající se na konci druhé světové války v Henrykowě poblíž Varšavy.
Čtenářům a příznivcům Virtually přeji požehnané a spokojené vánoční svátky a úspěšný Nový rok. Doufám, že tato ukázka v nich také podnítí zájem o celou knihu.

Brněnské divadlo Buranteatr dalo opět o sobě výrazně vědět: tentokrát nastudováním hry Michała Walczaka (1979) Amazonie. I u nás poměrně známý mladý polský dramatik v ní reflektuje nelehký úděl mladých herců – umělců „vržených“ po studiích do současného tzv. tržního světa. Jde o jejich představy a ambice, které obyčejně bývají – podobně jako u nás –konfrontovány s tvrdou realitou.

Po řadě svazků „básní v próze a poezii“, které se objevily za poslední zhruba desetiletí, vydal básník a performer-mystifikátor ex professo Eugen Brikcius dvě sbírky básní pouze v poezii. Loni mu vyšla v pražském  nakladatelství Gallery kniha nazvaná po jedné z nových malostranských vináren Mesón El Centro, letos to bylo  Spouštění s milou. Brikciovsky řečeno, jde o dva zajíce ve stejných pytlích, neboť oba tituly mají zcela identické vnější odění.

Čtyři roky po vydání první části knihy Ježíš Nazaretský z pera významného teologa Josepha Ratzingera, jenž je v současnosti jako Benedikt XVI. hlavou katolické církve, se českým čtenářům dostává péčí brněnského nakladatelství Barrister&Principal do rukou také druhý díl, s minimálním zpožděním od vydání originálu.

V úvodu k prvnímu dílu se papež svěřuje, že k této knize dlouho směřoval a že na ní začal pracovat ještě přes svým zvolením. V letech 2003-2004 stihl dopsat první čtyři kapitoly, jako římský biskup pak „využíval všechny volné chvíle, aby na knize pokračoval“. Nepíše „Kristův životopis“ ve stylu Mauriaca nebo Papiniho, ale zabývá se v chronologické posloupnosti rozborem Ježíšova veřejného působení.