Články autora Josef Mlejnek

Básnické paradoxy Jiřího Golda

Josef Mlejnek

S poezií Jiřího Golda (*1936) jsem se seznámil poměrně pozdě, někdy před více než deseti lety, to když mu v příbramském Klokočí vyšla knížka příznačně pojmenovaná Mezery v mlčení - ve skvostné čtverečkované obálce od Stanislava Kolíbala. Velké překvapení pro mne: hle, básník, říkal jsem si, který se v téměř všeobecně rozšířené mnohomluvnosti nebojí být lapidární. A nejen to, asi ani jiný než lapidární být neumí!

Czesław Miłosz: Vánoční hra v henrykowském klášteře v zimě 1944

Josef Mlejnek

Letošní rok je v Polsku rokem básnka Czesława Miłosze, nositele Nobelovy ceny za literaturu, do jehož narození uplynulo sto let. Měl jsem tu čest se s ním dvakrát setkat, naposledy v roce 1993 v Praze. Letos jsem přeložil jeho posmrtně vydané Poslední básně a jeho deník z let 1987-1988 Myslivcův rok, který vyšel na podzim v nakladatelství Host. V závěru deníku se autor svěřuje s tím, že jej málo uspokojují současná filmová díla, protože jen zřídka se jim podaří splnit jeho očekávání. Proto se v deníku rozhodl „kamerou svého nitra“ natočit vlastní film - pastorálu, odehrávající se na konci druhé světové války v Henrykowě poblíž Varšavy.
Čtenářům a příznivcům Virtually přeji požehnané a spokojené vánoční svátky a úspěšný Nový rok. Doufám, že tato ukázka v nich také podnítí zájem o celou knihu.


Václav Havel – stále otevřená otázka

Josef Mlejnek

Ve čtvrtek 22. prosince jsem pobýval v brněnském Divadle Husa na provázku. Den předtím se tam mělo hrát a snad i hrálo Prase, výtečná havlovská kreace režiséra Vladimíra Morávka svědčící o české podělanosti před rokem 1989, jakož i o stupiditě „západních médií“. Ve čtvrtek tamní  sklepní scéna Divadlo U stolu uvedla představení  Kytice v podání Alfreda Strejčka a kytaristy Štěpána Raka.

Vždyť jsem magistr umění!

Josef Mlejnek

Brněnské divadlo Buranteatr dalo opět o sobě výrazně vědět: tentokrát nastudováním hry Michała Walczaka (1979) Amazonie. I u nás poměrně známý mladý polský dramatik v ní reflektuje nelehký úděl mladých herců – umělců „vržených“ po studiích do současného tzv. tržního světa. Jde o jejich představy a ambice, které obyčejně bývají – podobně jako u nás –konfrontovány s tvrdou realitou.

V dnešní době se musejí připomínat základní věci

Josef Mlejnek

Rozhovor s divadelní režisérkou Hanou Burešovou

Hana Burešová a její muž, dramaturg Štěpán Otčenášek tvoří nerozlučnou dvojici i jako divadelní tvůrci a v posledním desetiletí stojí za řadou úspěšných a oceněných inscenací nejen na své pražské domovské scéně Divadla v Dlouhé, ale i jinde. Letos na jaře zde měl premiéru „jejich“ Polední úděl Paula Claudela, v neděli 11. prosince se v Praze představilo Městské divadlo Brno s lidovou hrou o Mojžíšovi.

Kterak básník Brikcius zápasí se svou přílišnou lehkostí

Josef Mlejnek

Po řadě svazků „básní v próze a poezii“, které se objevily za poslední zhruba desetiletí, vydal básník a performer-mystifikátor ex professo Eugen Brikcius dvě sbírky básní pouze v poezii. Loni mu vyšla v pražském  nakladatelství Gallery kniha nazvaná po jedné z nových malostranských vináren Mesón El Centro, letos to bylo  Spouštění s milou. Brikciovsky řečeno, jde o dva zajíce ve stejných pytlích, neboť oba tituly mají zcela identické vnější odění.

Přepálený černý western na Stadecu

Josef Mlejnek

Brněnská scéna Buranteatr má pevné jádro svých příznivců, vesměs mladých lidí, a za poměrně krátkou dobu své co do vnějších podmínek nesnadné existence si právem vydobyla pozornost i přízeň kritické obce. S dnes již zavedenou brněnské scénou Divadlem U stolu má při odlišném zaměření i zcela rozdílné genealogii společnou snahu o maximální divadelní účinek z minima (divadelních) prostředků.

Pravda vítězí

Josef Mlejnek

Čtyři roky po vydání první části knihy Ježíš Nazaretský z pera významného teologa Josepha Ratzingera, jenž je v současnosti jako Benedikt XVI. hlavou katolické církve, se českým čtenářům dostává péčí brněnského nakladatelství Barrister&Principal do rukou také druhý díl, s minimálním zpožděním od vydání originálu.

V úvodu k prvnímu dílu se papež svěřuje, že k této knize dlouho směřoval a že na ní začal pracovat ještě přes svým zvolením. V letech 2003-2004 stihl dopsat první čtyři kapitoly, jako římský biskup pak „využíval všechny volné chvíle, aby na knize pokračoval“. Nepíše „Kristův životopis“ ve stylu Mauriaca nebo Papiniho, ale zabývá se v chronologické posloupnosti rozborem Ježíšova veřejného působení.

Dobré divadlo

Josef Mlejnek

Co má člověk dělat krom toho, že si vydělává na vezdejší chléb ve světě, který si musí stále osvojovat? Rozptylovat se, nebo neuhnutě nahlížet propastný úděl smrtelníků? To jsou dvě krajnosti, které se právě v divadle nemusejí nutně vylučovat. Simulace mezních situací - a v nich dovádění falešných cest ad absurdum: i to je šance pro divadlo. A tam, kde lidská srdce ztučněla ve snadných jistotách (čehokoli, pohodlnou víru nevyjímaje), může právě divadlo mít za poslání drsně provětrávat povětří. A může také člověka přivádět k poznání, že není v tomto světě, v tomto vesmíru sám, že není hříčkou slepé náhody. Ale to pak musí být hodně dobré divadlo.

Alain Besançon: Muslimové ve Francii

Josef Mlejnek

Za masový příliv muslimů do Francie nese zodpovědnost celá země. V šedesátých letech pravice podporovala imigraci z ekonomických důvodů, zatímco levice z důvodů ideologických. Biskupové zaujímali k přistěhovalcům příznivé postoje v duchu ideologie třetího světa (tiers-mondisme) nebo na základě špatně chápaného ekumenismu a charitativního poslání církve. Protestanti se snažili katolíky ještě přetrumfnout. Židovské organizace podporovaly imigraci s odvoláním na antirasismus a také v obavě z toho, že by se Evropa mohla stát „klubem křesťanů“ (Jacques Attali).

___________________________________________________________________________________