Po nevyvedeném extempore nazvaném Spálená země se brněnský Buranteatr nastudováním hry Listopad od amerického dramatika Davida Mameta, autora mimo jiné i scénáře k filmu Vrtěti psem, vrátil do své vlastní stopy patrně tím nejlepším způsobem. Už jsme si při inscenacích tohoto divadla zvykli na to, že stojí a padají s výraznými a nápaditými hereckými kreacemi - scéna bývá většinou rovněž nápaditá, leč velmi úsporná, ne-li minimalistická, neboť zde v nejlepším smyslu slova platí, že chudoba cti netratí.

V politické oblasti člověk není schopen sám od sebe vybudovat dokonalou společnost. Naše přirozenost je natolik zraněna prvotním hříchem, že nejsme, a nikdy ani nebudeme, schopni své představy uskutečnit sami od sebe, ať již jde o spásu jednotlivce nebo o harmonii světa, říká augustinismus.

Hra Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Sylvie? v režii Víta Vencla měla mít premiéru na malé scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy už koncem loňského roku, ale kvůli administrativnímu šumu někde na cestě mezi divadlem a autorem, resp. jeho agentem, se oficiálně o několik měsíců opozdila. Děj Albeeho dramatu je poměrně prostý. Stejně jako se Kafkův Řehoř Samsa v Proměně jednoho dne probudí znehybnělý v hmyzí existenci, veleúspěšného amerického architekta středního věku Martina potká to, že se zamiluje do kozy.

Ve dnech 19. –25. května 2012 proběhl v polské Toruni po dvouleté přestávce divadelní festival Kontakt. Od roku 1992 se tu konal každoročně, před dvěma roky vedení festivalu rozhodlo, že se napříště uskuteční každý druhý rok, v alternaci s Festivalem Dialog ve Vratislavi. Ve srovnání s předchozími dvaceti ročníky měl letošní Kontakt skromnější dramaturgii i výpravu – i tištěný (pouze) černobílý program se omezil na nejnutnější informace. Vzhledem k přízraku krize, který se vznáší nad celou Evropou, se, jak vidno, okázale i méně okázale šetří na kultuře nejenom u nás. Kontakt však zůstal i nadále soutěžní přehlídkou, ale i počet členů poroty se tu snížil z pěti na tři osoby. V průběhu týdne se ve městě ležícím na dolním toku Visly představilo dvanáct scén z deseti evropských zemí. Společným jmenovatelem všech představení bylo hledání lidské identity v tom nejširším, „nejroztažitelnějším“ smyslu, a tedy identity etnické nebo národní, identity sexuální,  politickohistorické a v poslední řadě také identity existenciální.