Už ve své první knize Novořeč (La Langue de bois, 1987) prokázala Françoise Thomová výjimečnou intuitivní vnímavost vůči sovětskému fenoménu. Od té doby jen v ještě větší míře prohloubila své filosofické a historické pojetí. Velice podrobně se přitom zabývala ruským tiskem, bádáním v archivech a rozborem aktuálních událostí. Její knihy Okamžik Gorbačov (1989) nebo Cíle komunismu (1994) byly v rozporu s tehdy obecně rozšířenými.

Když v září roku 1946 vystoupil Winston Churchill na univerzitě v Curychu s výzvou vytvořit Spojené státy evropské, ležely různé části Evropy v rozvalinách; děsivé válečné rány se ještě nestačily zacelit. Existovaly okupační zóny, ale ještě tu nebyly dva německé státy. 

Představa, že demokracie se má týkat všech aspektů života a společnosti, je podle známého polského konzervativního myslitele nebezpečná. Dobré politické zřízení musí obsahovat i nedemokratické instituce, které jsou pro zdraví systému klíčové.

Po rozboru Sartrovy hry Ďábel a Pánbůh předkládám čtenářům Virtually k letnímu přemítání další Blanchetův text, v němž tentokrát živě reaguje na základní teze Camusovy knihy Člověk revoltující, a to hned po jejím vydání v roce 1951.