Mýtus o nadřazenosti lékařů
Podivný protest lékařských odborů je možné nahlížet z několika úhlů pohledu. Stranou komentářů zatím většinou zůstává jeden rozměr, který je však pro pochopení širších souvislostí docela zásadní. Diskuse se vede o platech lékařů a obcházení zákoníku práce. V pozadí je ale vždy implicitně přítomné přesvědčení o výjimečnosti lékařského povolání a z něj plynoucí nadřazenosti těch, kteří se rozhodli sloužit blahu národa oděni do bílých plášťů.
Docela úspěšný experiment
Před dvaceti lety postkomunistické Československo počítalo první dny ostrého kapitalismu. První rok po pádu komunistické totality bylo přirozenou prioritou konstituování demokratických institucí a jejich naplňování zhusta neznámým obsahem. Od ledna 1991 však politická reprezentace vzešlá z prvních svobodných voleb rozjela rozhodující transformační opatření, kterým byla liberalizace cen.
Máme se hůř, a nevíme o tom
Většina ekonomů tvrdí, že letošek má být rokem vzestupu cen většiny komodit. Od mědi přes ropu až po základní potraviny. Zatím jsou to jen odhady, dokonce velmi často prognózy těch, kteří budoucí vývoj - řečeno velmi mírně a diplomaticky - zhusta neodhadují úplně přesně.
Sežerou nás, jen když se dáme
Návštěva čínského prezidenta v USA, označovaná - asi aby novinové a jiné titulky vyzněly dynamičtěji - jako setkání G2, se v našem vnímání stále drží schematické a hloupé logiky označující probuzeného asijského obra za hrozbu všemu a všem. Naprostá většina z toho jsou však obtížně doložitelné iracionální představy mající s logikou fungování mezinárodní ekonomiky pramálo společného.
Nižší DPH na knihy? Proč?
Předesílám, že nejsem příznivcem jakéhokoli zvyšování daní. Navíc tvrdím, že zvyšování plánovaných příjmů státního rozpočtu s cílem narovnávat veřejné finance (o to v případě DPH jde, žádná důchodová reforma) bez současné radikální a systémové úpravy výdajů považuji za nebetyčnou drzost. Přesto přese všechno je podle mně nesystémové, aby knihy a další tiskoviny zůstaly v nižší sazbě DPH.
Silná ekonomika - méně obětí
Přírodní katastrofa v Japonsku nabízí vedle děsuplných záběrů prostor k nejrůznějším úvahám. Pohled na uvolněnou energii, která jako by přicházela z jiné dimenze, kde neplatí "naše" fyzikální zákony, nutně vyvolá jednoduchou otázku: Co kdyby se něco takového stalo v méně vyspělé zemi?
Euro přežije, neb nelze jinak
Hellénský seriál nekončí a plnou parou vstupuje do dalšího dílu. Kdyby vše kolem Řecka nebylo tak vážné, jeden by se skoro bavil. Jsme svědky hned několika paradoxů, které až příliš dokonale demonstrují schizofrenii současné hospodářské politiky – a to zdaleka ne jen na euroúrovni.
Co takhle osobní odpovědnost?
Hlasy znějící z hnutí "Okupujte Wall Street", od ideově spřízněných "Nespokojených" či z burácejících ulic řeckých měst můžeme vnímat dvojím způsobem. Buď jako výron lidové nespokojenosti logicky provázející ekonomicky ne úplně radostnou dobu, která odezní s nástupem lepších časů – historických paralel najdeme bezpočet; nebo jako výraz (a důkaz) "systémového selhání" současného modelu vztahu občan – stát v západních společnostech. Jinými slovy můžeme hlas ulice podceňovat a čekat na jeho utichnutí, nebo se jej obávat v očekávání neblahých věcí příštích.
Co když má Nečas pravdu
Autor těchto řádků přiznává, že nejvíc se mu teď hlavou honí to, co se tak asi honí hlavou premiéru Nečasovi. Asi sám moc dobře ví, že jeho „jasné ne“ zase až tak jasné není, ale zároveň ho nikomu nemůže prodat coby jakkoliv nejasné ano.
Tolik k jaksi osobnímu rozměru bruselského summitu. Věcně je každopádně klíčový fakt, že žádné české či britské ano nikdo k ničemu nepotřeboval. Fiskální kompakt prošel dávno předtím, než přistála letadla s představiteli států sedmadvacítky
Virtuální signály EU
Šachy s českým nepřistoupením k fiskálnímu kompaktu mají jeden rozměr, který zůstává trochu nezaslouženě opomíjen. Ve všeobecné vřavě kolem páně Nečasovy drzosti (vlastní názor, no tohle!) jaksi zaniká, že i prakticky všichni stoupenci rozpočtové unie v její momentálně proponované podobě – a totéž platí třeba pro záruku MMF a další tanečky kolem eura – se shodují na tom, že jde primárně o vzkaz "trhům". I český ministr financí opakovaně s notnou dávkou žoviality opakoval, že tohle všechno sice nebude k ničemu, ale musíme to udělat.
___________________________________________________________________________________
