Nejprve zkarikovat stávající kritiku, pak vzbudit dojem, že jiná než takto směšná není a nakonec vyrukovat se svými objevnými poznatky. Touto metodou se dá obhájit cokoli. Zdání objektivity dodá špetka kritičnosti. Tak se dá Neron představit jako nadějný umělec či Goebbels jako milující otec rodiny. J. A. Novák tímto způsobem učinil v článku „Hříchy pátera Koniáše“ (Hospodářské noviny 17.9.) z tohoto představitele násilné pobělohorské rekatolizace  „mimořádně obětavého člověka, který byl přísný především sám na sebe“.

V prvním listu Timoteovi apoštol vybízí křesťany k modlitbám za vládce. Moc jsem se toho za ně v životě nenamodlil. Snad párkrát jsem prosil, aby dal Pán Bůh moudrost tomu či onomu politikovi, o němž jsem neměl valné mínění. Po mediální přestřelce, která v pondělí proběhla mezi panem prezidentem a Tomášem Halíkem, cítím potřebu toto své modlitební manko trochu vykompenzovat. 

Na masopustní úterý roku 1611 zabili rozhněvaní Pražané – mluví se napořád o lůze - čtrnáct františkánských mnichů. Pasovské vojsko Leopolda Habsburského se tehdy snažilo probít z Malé Strany na druhý břeh Vltavy a tito řádoví bratři mu byli v reformační Praze potencionálním vysoce organizovaným spojencem. Po čtyřech stech letech jejich spolupráci s Leopoldem nedoložíme. Tomu se nelze divit. O tom, co bude a jak bude archivováno rozhodovali pobělohorští vítězové.

Co se týče proporcí je náš křesťanský advent podstatně kratší než židovský. Židé čekali na Mesiáše po celá tisíciletí. Nám křesťanům na to každoročně stačí necelý měsíc. Prostě si podle kalendáře odpočítáme čtyři neděle od Štědrého dne a hned víme, kdy máme začít péct cukroví, shánět dárky a gruntovat byt, abychom všechno co pokládáme za důležité stihnuli a vánoce byly skutečně „šťastné a veselé“.