Strašidelná konformita ČSSD
Ve víru vnitropolitických turbulencí zapadla jedna celkem důležitá událost: ústavní výbor Evropského parlamentu uspořádal v úterý slyšení se zástupci českého Parlamentu k tzv. "české výjimce" z Listiny základních práv EU (která je součástí Lisabonské smlouvy). "Česká výjimka" je ovšem zcela nepřesný, spíše mediální termín. Ve skutečnosti jde o možnost, aby Česká republika přistoupila k Protokolu, již dříve sjednanému Polskem a Velkou Británií, který definuje způsob, jímž bude zmíněná Listina v těchto zemích
Přišel čas pro hlubší integraci...
Jako odpověď na stávající evropskou krizi obhajují J. Čáslavka a F. Nejedlý ve svém článku další integraci (jinými slovy totéž u nás hlásá např. K. Schwarzenberg). Nic nového, evropští federalisté se rozhodli, že tato krize nepřijde vniveč, že poslouží k dalšímu velkému integračnímu skoku. Proto také vyostřují situaci strašením evropské veřejnosti, že bez tohoto skoku se EU rozpadne.
Nejlepší Klausův projev
V neděli 28.10. jsem byl na Pražském hradě ve Vladislavském sále po patnácté – pětkrát za V. Havla, desetkrát za V. Klause. A troufám si říci, že tento večer korunoval končící prezident svým doposud nejlepším projevem ve funkci. Především přesně a jasně pojmenoval několik základních neduhů celé soudobé západní evropské společnosti. K ní patříme a tudíž i nás tyto neduhy zavádějí do slepé uličky.
Alternativa existuje. A vnitřně konzistentní
Středeční projev britského premiéra Davida Camerona o Evropské unii byl z těch, kterým se říká "breakthrough" neboli průlomové. Nikoliv proto, že oznámil referendum o možném setrvání či odchodu Británie z EU (ostatně až po příštích parlamentních volbách v roce 2015). Ale proto, že vytyčil celkem jasnou a srozumitelnou vizi budoucnosti Evropské unie, která je alternativou k převládajícímu federalistickému proudu na kontinentě. Bylo to poprvé, kdy se takto koncepčně, programově a ideově vymezil šéf exekutivy
Zbavme se toho kýče
Vraťme se na chvíli k druhému kolu prezidentských voleb. Nevolil jsem v něm ani Miloše Zemana, ani Karla Schwarzenberga, tak si snad mohu dovolit následující slova: na pohádku o „zlém Milošovi“, který nás prodá Putinovi, a „hodném Karlovi“, který zachrání naši západní orientaci, jsem nevěřil tehdy a nevěřím ani teď, ani po všech Zemanových excesech.
Odepisovat nás je předčasné
Že se ODS nachází v nejhlubší krizi za celou dobu své existence, bylo již napsáno i řečeno mnohokrát. Ti, kdo tuto rozhodující politickou sílu posledních více než dvaceti let nemají v lásce, by se přesto neměli radovat ani nás předčasně odepisovat.
To dáme!
Důvěryhodnost je odvozena od slova důvěra a ta se zase odvozuje od dobré pověsti – nejcennějšího sociálního kapitálu každého politika. A důvěra bud´ je, nebo není. Nelze si ji jeden den koupit v obchodě a druhý den obléci jako nový kabát.
Vládní servilita vůči Bruselu začala
Pouhý den po vyslovení důvěry se vláda přihlásila k fiskálnímu paktu, odmítla tzv. Klausovu výjimku a pan premiér se hned zítra jede symbolicky „nahlásit“ do sídla EU. Tuto vládní servilitu vůči Bruselu nemůžeme a nebudeme podporovat.
Nepotřebujeme eurovládu, ale efektivní EU
Panevropské politické strany právě nominují své kandidáty na příštího předsedu Evropské komise. Chtějí z jejich souboje učinit téma letošních eurovoleb. Argumentují Lisabonskou smlouvou, kterou ovšem svévolně dezinterpretují.
NATO nám ještě bude dobré
Současná krize na Ukrajině dává patnáctému výročí našeho členství v NATO velmi realistický rozměr. Události postbipolárního světa nás vedly k tendenci zapomínat na naše nedávné úspěchy a podceňovat tradiční archetypy mocenského chování jednotlivých států a národů. Dramatická nestabilita doslova v nedalekém sousedství ČR tak byla opětovným probuzením do světa reálpolitiky.
___________________________________________________________________________________
