Armáda přežije. Ale jen očištěná
Rozpočet na obranu opět posloužil jako příležitostný záložní fond pro zalátání okamžitých potřeb státní pokladny.
Letos se snížil o 7,5 miliardy, příští rok přijde o dalších 5 miliard. Vzhledem k dlouhodobému charakteru obranného plánování přitom žádné jiné ministerstvo nepotřebuje stabilní rozpočtový výhled jako to mé.
Proč lidé věří armádě
Armáda je druhou nejdůvěryhodnější institucí v České republice.
Tak alespoň zní závěr právě publikovaného průzkumu veřejného mínění CVVM ze září 2010. Pro mě jako pro ministra obrany je to velice důležitý ukazatel. Zvláště vezmu-li v úvahu trend, ze kterého jasně vyplývá, že vysoká důvěra v armádu je dlouhodobá.
Informovat, nestrašit
Informace o potencionálních hrozbách, a to nejen u teroristických útoků, veřejnost bezpochyby potřebuje. Je však otázka, jakou formou bychom měli být informováni. Kdy jde o vyvážené a objektivní zpravodajství a kdy už o zbytečné strašení lidí. Dodnes si z minulosti pamatuji záběry z USA, kde lidé po vlně televizních zpráv zacpali benzinové pumpy či vykoupili konzervy s jídlem. To není nic, co bych chtěl zažít v naší zemi.
USA dostaly štulec
Přestože je únik utajované americké diplomatické korespondence jedním z mediálních témat těchto dní, domnívám se, že při honbě za senzací jsou zveřejňované zprávy zbytečně zveličované. Na druhou stranu si asi všichni uvědomujeme, že diplomacie USA i služby dalších zemí dostaly nepříjemný štulec.
Vedení diplomacie si musel vybojovat
V prosinci 1989 jsme s Václavem Havlem a dalšími v delegaci Občanského fóra vyjednávali sestavení vlády národního porozumění. Jiří Dienstbier byl logickým kandidátem Občanského fóra na ministra zahraničí, ale Marián Čalfa, který měl vládu řídit, se snažil prosazovat Jiřího Hájka, který již vládl československé diplomacii v roce 1968 a pro komunisty byl stravitelnější figurou.
Ron Asmus stál na naší straně
V pátek se v krematoriu na předměstí Bruselu odehrálo poslední rozloučení s Ronaldem Asmusem, americkým diplomatem a stratégem, který měl lví podíl na rozšíření NATO o země střední a východní Evropy. Zemřel ve věku 53 let, po marném, dva roky trvajícím boji s leukémií.
Bez odvahy kondici armády nezlepšíme
Po vstupu do Severoatlantické aliance v roce 1999 získala řada lidí pocit, že nyní je naše bezpečnost zajištěna, aniž bychom se museli příliš snažit. Opak je však pravdou a události ve světě nás o tom každý den přesvědčují.
Byť České republice nehrozí žádné blízké a bezprostřední nebezpečí, nemůžeme si dovolit rezignovat na existenci kvalitních ozbrojených sil, které jsou, spolu se silami našich spojenců, zárukou naší suverenity a svobody.
Počítače v Praze obranu neposílí
Když jsem se před necelým rokem stal ministrem obrany, zdědil jsem nedokončená jednání se Spojenými státy k umístění terminálů Systému včasného varování (SEWS) o případném odpálení balistických raket na naše území. Ačkoliv jsem vždy patřil k zastáncům protiraketové obrany, po několikaměsíčních jednáních o SEWS jsme společně s představiteli armády dospěli k závěru, že tudy cesta nevede a že nabídka byla mezitím překonána v čase.
Jak si opilý Janajev odvezl Varšavskou smlouvu
Tento týden si připomínáme dvacáté výročí odchodu sovětských okupačních vojsk a rozpuštění Varšavské smlouvy. Zásadní milník v polistopadovém vývoji naší země si připomene i dnešní mezinárodní konference, kterou za účasti pamětníků z řad diplomatů i vojáků společně pořádají ministerstva zahraničí a obrany.
Zmatené názory na českou misi
Když byl Jiří Paroubek premiérem, k Afghánistánu mlčel. Když ministři zahraničí a obrany jeho vlády v únoru 2006 v parlamentu vysvětlovali navyšování počtu vojáků, premiér Paroubek neprotestoval. Přitom mohl říci ne, ozvat se, protože on byl premiér a už tehdy to byla – jak sám říká – „Bushova válka“. Na to Jiří Paroubek rád zapomíná.
___________________________________________________________________________________
