Slovanská epopej Alfonse Muchy po 47 letech opouští Moravský Krumlov a putuje do Prahy. Je mi z toho smutno. Jako ostatně asi každému z jihu Moravy, kde si už dávno unikátní cyklus dvaceti pláten z české a slovenské historie našel svůj domov.

Ministr práce a sociálních věcí ve snaze omezit státní výdaje navrhuje úpravu tarifních tabulek, která povede ke snížení platů ve státní správě. Tato změna se mimo jiných dotkne i pracovníků ve fakultních a některých krajských nemocnicí. Noviny už přinesly zprávu, že nejzkušenější sestry přijdou až o 9 tisíc měsíčně ze základního platu. Prý se ale nemusí bát; snížení základního platu má totiž kompenzovat zvýšení osobního ohodnocení.

Tak po stopadesátéprvé, ale zase mi to nedá. Od roku 1992 se stále dokola upozorňuje na to, že zdravotnictví – na rozdíl třeba od školství – nefunguje v rozpočtové sféře, ale podle svébytných pravidel. Lékaři, ani sestřičky nejsou placeni pojišťovnami, ale nemocnicemi. Ty nejsou nic jiného než podniky, které prodávají své služby zdravotním pojišťovnám, od kterých dostávají zaplaceny na základě kontraktů sjednaných dopředu na celý rok.

Být živnostníkem znamená živit se sám svou prací, bez cizí pomoci podnikat, živit svoji rodinu, přinášet nabídku služeb, zboží nebo zábavy ostatním.

Návrh na zvýšení odvodu na zdravotní pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné tzv. OSVČ je hodně starý. Je odjakživa součástí politiky sociálních demokratů a komunistů, kteří tak hledají argumenty pro zvýšení příjmů do nereformovaného a zadluženého zdravotnictví a ohánějí se přitom pseudospravedlností – totiž srovnáváním se zaměstnanci.