Všem stejnou spravedlnost
Pořad Reportéři ČT ze dne 25.ledna 2010 znova připomněl hezkou reportáží Evy Tomanové další z překvapivých činů paní ministryně Daniely Kovářové: nebývale rychlé vyhovění podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch bývalého policisty Martina Barkóciho, spojené s přerušením výkonu trestu až do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.
Státní zástupci na obrazovce
Poslední lednový nedělní večer oživilo televizní zpravodajství zprávou o opilém chomutovském důchodci Kolouškovi, řidiči s více než dvěma promile alkoholu v krvi, který narazil svým vozidlem do sloupu veřejného osvětlení a unikl trestu díky velkorysosti okresního státního zástupce, jenž se spokojil s jeho slibem, že už nikdy nebude řídit a jeho stíhání prý (podle moderátora) „stopl odklonem“.
Cena života a zdraví vězně
Připustíme-li, že nejvyššími hodnotami, jimiž je lidská bytost nadána, jsou život a zdraví, pak bychom si měli uvědomit, že jejich cena může být v různých životních situacích odlišná. Ve vězeňském prostředí může dojít k jejich devalvaci do takové míry, že odsouzený se může dostat do situace, v které jsou jeho život a zdraví ohroženy více než na svobodě.
Soudci už na Listopad zapomněli
Listopadový převrat v r.1989 zapůsobil na justici a prokuraturu (později kosmeticky upravenou do podoby státního zastupitelství) podobně jako první jarní deštík na zablácenou vesnickou ulici, který odnese prach a drobné smetí, ale hutná přischlá lejna nechá na místě a ta poněkud méně vzdorná přenese o kousek dál.
Nastupující demokratická moc se pokusila očistit zmíněné orgány prostřednictvím občanských komisí od soudců a prokurátorů, kteří si nejvíce zadali s předlistopadovým kolaborantským režimem.
Také na Vítězný Únor zapomněli …
… a nejen to, i na 21. srpen 1968. Kdo? No přece předlistopadoví komunisté mezi soudci a státními zástupci, jimž jsem před týdnem na tomto místě připomněl, že zapomněli na Listopad 1989. Tři zmíněná data jsou kritickými body naší novodobé historie. Jsou propojena historickými souvislostmi a každý z nás, jehož život protíná jejich spojnice, se musel ve svém svědomí vypořádat s jejich výzvou a způsobem, jakým na ni reagoval.
Prezidentské jiskření na Nově
Úterní pětatřicetiminutový rozhovor Markéty Fialové s panem prezidentem na Nově se dosti lišil od běžných vystoupení politiků, která jsem sledoval v poslední době: ani chvíli mě nenudil. Jiskřilo v něm myšlenkami. Václav Klaus byl ve skvělé formě: vyzařoval z něj klid, přemýšlivost, zkušenost, osobnostní kouzlo. Bylo zřejmé, že má proti svým souputníkům, působícím v oblasti parlamentní, či chcete-li stranické politiky, velkou výhodu: je nad věcí. Netýkají se ho volby, nemusí proto přemýšlet nad tím, kolik bodů voličské přízně získá či ztratí, když se přihlásí ke svému nejniternějšímu přesvědčení.
Je lépe nemít slovo
Tvrdí-li někdo, že máme sice svobodu slova, ale nikoli demokracii, neboť až na vyslovování kritických soudů jsme většinou bezmocní vůči státním a soukromým institucím, jež šlapou po našich právech, mohl by na podporu svých tvrzení použít pořad ČT „Máte slovo“ moderátorky Michaely Jílkové. Téměř pravidelně v něm padají až znevažující výroky na adresu mocných, ale příčin znepokojivých problémů se diváci nedoberou a hlavně věci plynou dále stejně jako před jejich zveřejněním. Většina adresátů projevů nespokojenosti má hroší kůži a prostě na ně nereaguje.
Ministerstvo nespravedlnosti
V době předlistopadové se ministerstvu vnitra přezdívalo „ministerstvo strachu“. Již za časů exministra Jiřího Pospíšila mě napadlo, že by v době polistopadové bylo vhodné jeho úřad přejmenovat na „ministerstvo nespravedlnosti“. V poslední době se mi tato myšlenka vrací stále častěji.
Nápad se může zdát mylný na pozadí mediálního vystupování paní ministryně, která nedávno před televizními kamerami prohlásila: „...jsem tady od toho, aby se každému občanu tohoto státu dostalo stejné spravedlnosti…aby s každým bylo zacházeno stejně…“
Nesmazatelnost mediální špíny
„Rozklad významných institucí je význačným rysem úpadku civilizace“ pravil 7.dubna 2010 Eric Best v Závěrečném slově (Final Word) deníku Fleet sheet.
Publicista Bohumil Doležal v úvaze o mediokracii z 3.dubna na svém blogu uvedl, že „zatímco vztahy mezi exekutivou, legislativou a soudní mocí jsou jakž takž vyvážené, v mediální sféře neexistuje vyváženost mezi svobodou a závazky a právo veřejnosti na informaci je svázáno s účastí na politickém zápase… list funguje jako samostatná politická síla, která je v postavení politické strany, ale nemá nepříjemná omezení a povinnosti, které straně svazují ruce…“
Prověřila PČR skutečně zásah do kauzy Čunek?
V případě Tomáše Pitra a Miroslava Provoda paní ministryně brojí stížností proti porušení zákona proti nepřipuštění klíčového důkazu v řízení o povolení obnovy jejich procesu. Ze stejných důvodů podal spolek Šalamoun stížnost ve prospěch otce dvou malých dětí, v jehož případě se policie zřejmě dopustila záměny osob. Soud nepřipustil v řízení o povolení obnovy procesu výslech nejdůležitějšího z navržených svědků, jenž by asi tuto domněnku potvrdil.
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- …
- následující ›
- poslední »
___________________________________________________________________________________
