Pod nohama některých politiků se chvěje země. Neodpovědný přístup k výkonu úřadu a k nakládání s veřejnými financemi se konečně stal rizikovým chováním. Dosud nepostradatelný Jiří Pospíšil ztratil pevnou půdu pod nohama během několika minut. Najednou ho přestala chránit vnitrostranická váha plzeňského regionálního sdružení ODS, stejně jako oblíbenost u velké části veřejnosti,  zblblé díky jeho mediální obratnosti. 

Když Pavel Blažek přijal Nečasovu nabídku na převzetí nenadále uvolněného křesla ministra spravedlnosti, sotva mohl předvídat, jak těžký kříž na svá bedra dobrovolně nakládá.

V horkém srpnovém dnu roku 2007 se v chládku velké zasedací síně ministerstva nespravedlnosti uskutečnila tisková konference, na které růžolící ministr Jiří Pospíšil seznámil novináře s velkolepým záměrem zastavit hrozivé narůstání počtu vězněných osob zavedením trestu domácího vězení. Vyprávění o novém typu trestu se od té doby stalo vlajkovou lodí jeho výkladů o přednostech připravovaného nového trestního zákoníku.

Žijí mezi námi víceúčeloví psavci, způsobilí na zakázku napsat téměř o čemkoli, i když postrádají potřebnou věcnou znalost. Když nepíší, aspoň poskytují zasvěceně se tvářící rozhovory,  nebo šíří svá moudra rozhlasem a televizí. Poptávka po jejich vyjádřeních je dána běžným politickým zájmem mást hlavy veřejnosti.