V poslední době se po téměř dvaceti letech znovu v našich médiích rozvířila diskuse o privatizaci počátku let devadesátých několika rozhovory se dvěma jejími tehdejšími účastníky a organizátory Janem Stráským a Tomášem Ježkem a s akcentem na téma, které v dnešní době nahrazuje na politické scéně od prava do leva jakoukoliv politickou ideologii, tj. „korupci a rozkrádání státního majetku“.

Právo uveřejnilo ve středu 10. července neuvěřitelný článek Václava Žáka „Klausova privatizace před soudem“, v němž se autor - na počátku 90. let přední politik Občanského hnutí - snaží v kauze Mostecké uhelné nalézt klacek na nenáviděného Václava Klause, s nímž on a jeho druhové z Občanského hnutí před více než dvaceti lety prohráli politický střet o transformaci naší ekonomiky i společnosti.

29. září uplyne 75 let od události, která se v českých dějepisech řadí po bok národních katastrof, za něž bývají tradičně považovány bitvy na Moravském poli, u Lipan a na Bílé hoře. Mnichovská dohoda, o níž je tu řeč, nebyla katastrofou na bitevním poli a dokonce proběhla i bez české účasti. Přesto však její bezprostřední i dlouhodobé důsledky byly zásadní a měly a dosud mají podstatný vliv na osudy naší země i evropskou a ve své době i světovou politiku.

Letos uplynulo 75 let ode dne, kdy 15. března 1939 německá armáda ukončila agónii pomnichovského zbytku Československa. Z jeho okupované české části vznikl Protektorát Čechy a Morava, Slovensko zahájilo neslavnou první kapitolu své státní suverenity jako satelit „třetí říše“ a na zbylé části se vrhli sousedé – Polsko a Maďarsko. Masarykem a Benešem obnovená česká státnost byla zlikvidována společným úsilím všech kolem nás.