Konec Topolánka není případ pro Colomba
Vždy jsem patřil spíše ke čtenářům Virtually, než k jejím přispívatelům, ale poslední dobou mi čtení článků na téma „Puč v ODS – bez Topolánka všichni pomřeme!“ vhání rumělec zlosti do tváří a hladina adrenalinu překračuje hodnoty, kterých jsem kdy dosáhl ve sportech k tomu určených. Velice rád bych se podělil o několik „pučistických názorů“, které, jak místní ostřílení bardi tvrdí, nemají větší podporu v členské základně.
Realita je naobtíž, přichází čas sluhů
Také jste si v poslední době všimli, jak se zmnožili zástupy lidí, pro které svoboda, demokracie a volný trh přestaly existovat? Také se vám zdá nepřehlédnutelné, kolik lidí sráží paty před Paroubkovou neomaleností a jak jsou ovládáni strachem? Také nevěřícně sledujete média, jak dávají myšlenkám, které by byli pro nás před 20 lety nepřijatelné a diktátorské, punc seriózního politického snažení o blaho této republiky? Pak patříte k nemalé, leč jednotně tiché skupině obyvatel, která už dávno nemusí být mlčící většinou.
Zase ten Klaus!
Tak se zdá, že mi prezident nevědomky opět uštědřil lekci. Kolikrát jsem ho za některé jeho názory obdivoval, kolikrát za jiné zavrhoval. Poměr jeho správných názorů v mém mínění a v čase roste s jistotou, která mě děsí. Ani se sám sebe neptám čím to je, je to evidentní. Prostudovanost tématu do detailu dává vhled, který pak dovede vytvořit predikci založenou téměř na jistotě. Zatím co já používám intuici, jemu slouží dostatek informací a na tom založená analýza.
Z prokremelského agenta prorokem
Tak jako většina občanů, i já jsem se díval na vývoj na Ukrajině s obavami z kontinentální horké války. Mediální scéna byla přesvícena jednotnou propagandou za nanebevstoupení ukrajinských majdanských „partizánů“, tolik se snažících ubránit vlast před totalitním, fašistickým a imperialistickým Ruskem a jeho ďábelským vůdcem Vladimírem V. Putinem.
Jízdní řád chaosu na cestě k Merkelistánu aneb co dělat
Kvóty ve všech pádech, skloňované tak často kýmkoliv a zcela pochopitelně, jen odrážejí to, co západní mocnosti dělaly vždy.
Vždy, když si měly dupnout a vzdorovat nebezpečí, či snad dokonce nastavit pravidla pro překonání nebezpečné situace nastavily pokryteckou tvář falešného humanismu s nebezpečným výsledkem – appeasementem.
48 hodin v Paříži
Ve svých sedmnácti letech jsme spolu s kamarádem snili o výletu do Paříže. Měli jsme peníze, měli jsme sen, ale neměli jsme povolení vycestovat. Byl rok 1986.
Tak dlouho se chodí s Konvičkou pro vodu........
Syn komunistického kádrováka a levicový radikál ministr spravedlnosti Robert Pelikán vyprovokoval ve svém resortu žalobu na deislamizátora Martina Konvinčku.
Bod zlomu
Asi je to čistě osobní věc, kdy si člověk připustí, že věci okolo něj se ho bezprostředně týkají. Vše je otázkou zlomu okolo ostré hrany, která dělí zprávy z médií, vlastní zkušenost a autentické příběhy do dvou poloh.
Občan Rodina Národ Stát
Den za dnem se noříme do čím dál většího bahna nihilismu současné doby, poznamenané plíživým nástupem budoucí totality. Osvětlováni po večerech modravým světlem televizorů a monitorů v sobě plašíme myšlenky které se vkrádají čím dál častěji.
Nastal čas
Nemá smysl dál rozšiřovat řady polemik na téma co je dobře a co je špatně na současném vývoji uprhlické invaze. Je třeba se zamyslet nad tím v jaké jsme se ocitli situaci, čím byla zapříčiněna a jakými kroky eliminovat, nebo alespoň zmírnit současný vývoj.
___________________________________________________________________________________
