Vyhlášení války ekonomickému uzdravování
V průběhu nejtvrdší ekonomické světové recese za poslední dekády slyšíme od mnoha politiků spousty totálně šílených návrhů a receptů jak urychlit proces oživení. Většina z nich přitom vychází z naprosto špatné diagnózy příčin a je neuvěřitelné kam až absurdnost návrhů může dospět. Už koloritem ekonomických debat se stalo například šrotovné, jehož se může někdo zastávat snad už jen z lobbyistických zájmů. Chudší lidé jsou jím asociálně motivováni k tomu, aby se v průběhu dluhové krize ještě více zadlužili a stali se tak de facto ještě chudší; automobilky zase k tomu, aby díky časovému posunu v poptávce odložili nutný proces strukturálního přizpůsobení. A ten by zrovna v případě české automobilové velmoci byl o to potřebnější.
Evropa odsouvá den zúčtování do budoucnosti
S megalomanskou výší evropského "záchranného" balíčku pro fiskálně laxní jihoevropany přišla nejprve "stabilizační" úleva s pořádně hořkou pachutí. Jak se ale ukazuje, opravdu jen dočasná... Stala se z toho postupně otázka "bytí a nebytí" celé Eurozóny. Ano, bylo a je jistě nehezké vidět létající zápalné lahve a rozvášněné davy, které ani pořádně nevědí, proti komu protestují. A to o to více, když si uvědomíme, že jde principiálně o boj proti faktům reality jako takovým.
„Stimuly“ zabíjejí ekonomiku
Z ekonomik západního světa přicházejí stále smíšenější zprávy. Objevují se jak pozitivní, tak negativní signály. Evropská dluhová krize stále pokračuje, v Americe se maličko ochlazuje, a nikdo tak pořádně neví, co se děje. Je to symptom ticha před bouří, či snad náznak určité „normalizace“? Jisté je bohužel jen jedno. Ti, co rozhodují o našich osudech, také nevědí. Nezaměstnanost výrazně neklesá, oživení je pomalé, spekulanti nejsou dostatečně „ukáznění“ a dělají politikům zlou krev. Obětní beránci se hledají mezi těmi, kdo se na rozdíl od politických populistů chovali odpovědně. V čem je tedy hlavní problém?
Napoleonská bída stále žije
Ve stále aktuální otázce deportací Romů z Francie je jedna dimenze celé věci, která jakoby zapadla. Francouzský postoj se dá shrnout do jedné teze, která na začátku zazněla od ministra vnitra - tedy, že Francie přeci nebude přijímat všechnu bídu světa. Stále strašlivá bída v našem světě skutečně nemůže nikoho soucitného nechat v klidu. Čím je víc mediálně na očích, tím víc draždí a o to víc svádí k agresivním řešením.
Proč nemají být důchody sociální ochranou ani pojistným produktem?
Intuitivně je pro většinu lidí pochopitelné, že důchodová reforma by měla směřovat k většímu odstátnění, dobrovolnosti a ekvivalenci. Ne ale pro všechny. Například na nedávném setkání institutu CESTA pronesl bývalý eurokomisař Vladimír Špidla, že důchody jsou buď sociální ochrana, nebo finanční produkt. Mnohé debaty tak jdou často jen po povrchu a skutečný historicko-společenský rozměr problému tím mizí. Není tomu totiž tak. Důchod a stáří nejsou žádnou pojistnou událostí a ani důvodem k tomu, aby byl člověk uzavřen do "ochranné" klece státu.
Černá skřínka inflačního cílování
Jedním z největších hospodářsko-politických paradoxů ekonomického vývoje za posledních sto let je skutečnost, že Velkou depresi i současnou ekonomickou a finanční krizi předcházelo období velké prosperity a technologického rozvoje - v cenově neinflačních dvacátých letech a analogicky i během takzvané Great Moderation v předchozích dvou dekádách.
Kde leží skutečné zdroje korupce
Boj s korupcí v Čechách je stále nekonečně probírané a diskutované téma. Zároveň si ale musíme všichni přiznat, že tento "boj" má velmi prazvláštní pachuť, mediální a fraškovitou kýčovitost. Důvodem je přitom absolutní nepochopení zdrojů korupce. Díky tomu vznikají stále nové výbory a mluví se o "lepších" zákonech, které ale většinou "řeší" jen okrajově skutečný obsah problému.
Centralizované regulace - dezintegrující principy
Evropská dluhová krize rozdělila ekonomickou a politickou veřejnost tak trochu na "fundamentalisty" a rádoby "neideologické centralistické intervencionisty." Tento povrchní pohled ale bohužel zakrývá zásadní změny v dynamice hospodářsko-politických a institucionální fenoménů, které během předkrizového období vyšlapaly cestičku pro současnou vážnou ekonomickou situaci. Jejich dlouhodobá náprava ale těžko může spočívat v nekonečných nadnárodních záchranách těch států, které před tím zachraňovaly vlastní soukromý sektor.
Mysticismus územní a stavební regulace
Na dvoře Rudolfa II., tedy v dobách, kdy byla mystika ještě často propojena s vědou, se alchymisté snažili stvořit zlato a elixír života. Císař tehdy asi ne náhodou věřil, že právě v Praze se něco takového může jednou skutečně podařit. Pražskou půdu lze totiž s trochou štěstí opravdu přeměnit na "zlatý důl". Stačí jen, aby se "magicky náhodná" změna územního plánu dotkla té části země, která byla předtím díky své regulované využitelnosti za hubičku. Zásadní otázka tedy zní: proč nemůžou být všichni "šťastlivci"? A nešlo by takhle "vyzlatit" celou naši zemi?
Americké zdraví
Všichni se shodnou, že s americkým zdravotnictvím, jakkoliv jedním z nejvyspělejších na světě, není vše v pořádku. Má kolébka západní svobody nutit své občany platit si pojistné?
Rozhodnutí amerického Nejvyššího soudu ohledně Patient Protection a Affordable Care Act z března 2010, které padlo včera, zcela rozhodně ideově rozpůlilo současnou světovou mocnost.
___________________________________________________________________________________
