Palčivá šumavská kauza se dostává do nové fáze vývoje. Po rezignaci Františka Krejčího, který z Národního parku Šumava udělal továrnu na dříví, by se měl vývoj vrátit před rok 2005. Tehdy byla totiž udělána rozhodnutí, která zadělala na dnešní historickou kalamitu v lesích NP Šumava. Škrtání nul v zonaci, schválení managementů lesa bez projednání s obcemi atd. K tomu bude potřeba udělat mnoho nepopulárních personálních i koncepčních opatření.

Je neuvěřitelné, jak předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský relativizuje členství soudců v KSČ: "Má to stejnou validitu, být pokřtěný jako luterán nebo katolík." Byl snad někdo pokřtěn jako komunista? Zejména u soudců bylo členství v KSČ osobní selhání v minulosti a tito lidé by minimálně neměli soudit kauzy týkající se doby komunismu.

Svatomír Mlčoch ve svém textu volá po dohodě, ale v době, kdy jeho stranický šéf a ministr Bursík dělal pro Šumavu zásadní rozhodnutí, se s nositeli jiných názorů vůbec nejednalo. Varování hejtmanů, starostů a lesních odborníků byla nejen odmítána, ale mediálně zesměšňována a dehonestována.

Vojtěch Kotecký se opakovaně snaží čtenáře přesvědčit, že zájmy veřejnosti na Šumavě hájí právě Hnutí Duha. Ke jmenování Stráského ředitelem parku klade řečnickou otázku: "Má vláda svěřit řízení národního parku člověku, jehož názory se rozcházejí s míněním většiny Čechů a Češek?" Proboha, jmenování dr. Stráského přivítali představitelé šumavských obcí i krajů, na jejichž území Šumava leží. Pořád se pohybujeme na území s parlamentní demokracií, kde stát, kraje a obce reprezentují zvolené orgány, nikoli nevládní organizace.