Když jsme před několika lety sepisovali Lisabonskou smlouvu, domnívala se většina klíčových aktérů, že půjde na dlouhou dobu o poslední zásadní změnu podoby EU na dlouhá léta. Uplynul rok od jejího vstupu v platnost a ukázalo se, že je všechno jinak. Je jen málo časových údobí v dějinách evropské integrace, v nichž šel vývoj tak rychle a hekticky jako v posledních měsících. Ukázalo se, že Unie a zejména eurozóna nejsou připraveny na hospodářskou a finanční krizi.

Opozice a odbory hovoří o "asociálních" reformách poškozujících rodiny s dětmi, nízkopříjmové skupiny a seniory. Tyto reformy přitom byly zahájeny už za předminulé vlády v roce 2007, dnes v nich jen pokračujeme a finalizujeme detaily.

Úvodem uveďme několik příkladů dopadů dosud realizované reformy veřejných financí.

Minulý týden v Portugalsku vyhrála parlamentní volby sociální demokracie. Ale aby nedošlo k mýlce: v Portugalsku se sociální demokracie řadí mezi pravicové strany a volby vyhrála důrazem na tvrdé rozpočtové úspory diktované Evropskou unií a Mezinárodním měnovým fondem. Portugalsko je jedním ze tří evropských států, které spolu s Řeckem a Irskem v posledním roce požádaly o rozsáhlou finanční pomoc ve snaze vyhnout se státnímu bankrotu. Portugalsko je zároveň další zemí, kde skončila vláda socialistů a lidé z obav před pádem ekonomiky a jejich úspor do propasti raději volí nepopulární změny.

Jsem přesvědčen, že celý průběh dnešní stávky části odborových svazů v dopravě potvrdil, že se od počátku jednalo o politický akt. Statisíce naši spoluobčanů byly tímto krokem postiženy, a to tím že, se nedostaly do zaměstnání, tím že se nedostaly do škol. Na druhou stranu se jednoznačně ukázalo, že občané ČR projevili více rozumu a nadhledu, než organizátoři této stávky.