Polistopadový etos zapřisáhlého politického boje mezi zastánci tzv. havlismu a tzv. klausiánství byl a je vlastně jeden z největších a zároveň zbytečných omylů naší nové postkomunistické demokracie, neboť je postaven na zcela virtuálním mýtu (urban legend). Havlismus  a klausiánství nejsou žádné ucelené filozofické směry, či ideologie, první je všeobecně charakterizován tzv. nepolitickou politikou a snahou o to, aby se občanská společnost nějakým způsobem podílela na správě věcí veřejných, no a druhý se vyznačuje důrazem na tradiční parlamentní demokracii a kapitalismus bez přívlastků, který vychází z myšlenek ekonomů rakouské školy a jiných tradičních liberálů.

Havlisté a klausiáni jsou, nechápu proč, nepřátelé na život a na smrt, jejich militantní šiky mezi sebou urputně bojují jak v tisku, tak v blogosféře a internetových diskuzích, přičemž se navzájem označují za havloidy, nácky, vykasané kalhoty, nacionalisty, sluníčkáře, fašouny, býdelbergáře z NWO a podobně. Havlismus a klausiánství se na první pohled mohou jevit jako dva bytostně neslučitelné myšlenkové světy. Když však k jejich zkoumání přistoupíte s vědeckou seriózností a s dostatečným nadhledem, zjistíte, že se mezi sebou prolínají a příliš odlišné od sebe nejsou.

Hayek a Havel mají mnoho společného, oba dva filosofové vyznávali občanskou společnost (Kluby vrstevníků - Občanské fórum). Hayek však byl oproti Havlovi přesnější, neboť pochopil fungování spontánního řádu lidské interakce a uvědomoval si nutnost stranické parlamentní demokracie jak v demokracii, tak v jím navrhované utopii - demarchii. Nepostavil je do rovnováhy, neboť role občanské společnosti byla v jeho utopii určující, viz jeho pojetí senátu. Byl skeptickým agnostikem, přestože si uvědomoval podstatnou roli náboženství ve vývoji spontánního řádu lidské interakce.

Havel byl naopak oproti Hayekovi přesnější, byl věřící, již dle starého dobrého taoisty Lao-c´ věděl o spontánním řádu lidské interakce a o tom, že se „to“ prostě kutálí samo sebou.

„Proto praví moudrý:
Já nezasahuji – a lid se sám rozvíjí;
setrvávám v klidu a tichu – a lid se sám napravuje;
nevměšuji se – a lid sám od sebe prospívá;
nic si nežádám – a lid sám si uchovává jenoduchost.“

Lao – ć, Tao te ťing, kapitola 57, překlad Berty Krebsové

Přestože si uvědomoval nutnost stranické parlamentní demokracie, dával stejně jako Hayek přednost nestranické politice občanské společnosti. Je škoda, že oproti Hayekovi zůstal v definici občanského fóra vágní a je škoda, že Hayeka nečetl, neboť Hayek byl podle mne patrně největší „havloid“ v historii lidstva a jako takový to dotáhl až na cenu švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela, kterou žárliví bankéři vymysleli pro ekonomii. Ještě, že sociologové, alchymisté, politologové, astrologové, psychologové a jiní podobní vědci nemají stejné finanční prostředky jako bankéři, neboť jakoby Nobelovu cenu by zítra mohla získat i cikánská tarok kartářka.

I Hayek a Klaus mají mnoho společného, oba dva ekonomové dali přednost vrabci v hrsti, než holubu na střeše, dalo by se dokonce říct, že existuje jistý rozpor mezi jejich názory a jejich reálným profesionálním životem, nebo-li mezi tím, co tvrdí a tím, jak ona moudra, principy a ideály skutečně uplatňovali a uplatňují. Hayek dal přednost solidnímu německému  zdravotnímu a sociálnímu zabezpečení před kapitalistickým neznámem na prestižnější univerzitě v USA, „Doleva nebo s Klausem“ vedlo k oposmlouvě se socialisty a  podobně...


Dle marxistického determinismu stojí tzv.základna, tedy ekonomika, nad tzv. nadstavbou, tedy kulturou, náboženstvím, právem, státem, institucemi, strukturami politické moci a podobně, je pro ni determinující, což vlastně jinými slovy tvrdí i Hayek. Pokud se zamyslím nad předmětem zkoumání prizmatem marxistického determinismu, zákonitě dospěji k relevantnímu poznání, že tzv. brebta Havel s tzv. vědcem Klausem mají mnoho společného pokud sleduji nikoliv jejich slova, ale jejich skutečné činy, tedy jejich reálnou politiku. Mám na mysli jakousi třetí cestu mezi kapitalismem a socialismem, která je dominantní na evropském EU kontinentu a samozřejmě i v ČR  a jež se momentálně nazývá sociálně tržní hospodářství. Nelze také opomenout  reálný fakt, že i Klaus si nakonec uvědomil důležitost role občanské společnosti ve fungování správy věcí veřejných, protože i on se dnes z pozice elity z občanské společnosti v rámci nestranické nepolitické politiky stejně jak třeba Green Peace snaží se svou NGO IVK ovlivňovat politické směřování naší země.


Jak sami z této striktní vědecké analýzy vidíte, zkoumaná problematika není tak černobíle jednoznačná, jak se zdá být militantním příznivcům jednoho, či druhého tábora, vývoj naší kotliny se dnes navíc ubírá zcela jinými cestami než kdysi zuřivým antagonistickým bojem mezi havlisty a klausiány. Těžko již dnes zjistím, kdo stál u zrodu onoho mýtu (urban legend), jenž kupodivu dodnes nesmiřitelně rozděluje značnou část naší politické „společnosti“, osobně si myslím, ehm, že vznikl tak nějak spontánně jako zhruba vše ve spontánním řádu lidské interakce.


Na tomto místě si dovolím podotknout, že se jedná o nepodstatné dětinské hrátky, neboť důležitá je skutečnost, že si ČR vede docela slušně a občané ČR žijí navzdory všem politickým elitám a jejich fanatickým „bojůvkám“ spokojeně, mají velmi slušné zdravotní a sociální zabezpečení, prostě se jinými slovy mají velmi dobře, na čemž přirozeně mají zásluhu i oba dva naši bývalí prezidenti Václav Kavel a Václav Hlaus, jin-jang v kruhu hayekismu.