Heydrichova poprava vrátila Čechům sebedůvěru a ochromila Němce
Jan Ziegler

Nemám rád sousloví spáchali atentát, ale tvrdím, že parašutisté Jan Kubiš a Gabčík právem popravili válečného zločince zastupujícího SS- Obergruppenführera Reinharda Heydricha. Na jeden z nejúspěšnějších činů protinacistického odboje mohou být Čechové oprávněně hrdi.

Každý slušný národ si váží svých hrdinů, a proto i každý slušný Čech má v úctě vlastence, kteří zbavili svět netvora Heydricha. „Z hlediska Vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem," říká profesor studentům gymnázia ve slavném Krejčíkově filmu Vyšší princip.

Já bych smrt zastupujícího říšského protektora nenazval vraždou, ale zaslouženou odplatou za zločiny, kterých se třetí muž Třetí říše dopustil. Nezapomínejme, že právě Heydrich předsedal v lednu 1942 konferenci ve Wannsee nedaleko Berlína posvěcující holocaust, jehož výsledkem bylo šest milionů zavražděných Židů. Ano, Izraelité se stali oběťmi brutálních cynických vražd, nikoliv Heydrich. Ten navíc hned po svém nástupu do Protektorátu Čechy a Morava v září 1941 vyhlásil stanné právo a rozjel masové represe jehož výsledkem byly stovky zatčených a popravených.

Heydrichova smrt před sedmdesáti lety tedy byla logickým důsledkem jeho předchozího života. Dovoluji si napsat, že Čechům tento čin vrátil sebevědomí, které ztratili po zpackané mobilizaci v září 1938.

Naopak silně nalomil povýšenost německých pohlavárů, kteří se považovali div ne za polobohy, mysleli si, že se jim nemůže nic stát a nikdo si k nim nic nedovolí. I proto Reinhard Heydrich jezdil v otevřeném autě a bez ochranky. Ovšem jaksi se ukázalo, že žádný strom neroste až do nebe a přední esesák je smrtelný jako každý jiný člověk. Nacisté dostali strach, že i na ně může dojít a následující brutální represe v Čechách a na Moravě včetně vypálení Lidic byly řáděním poraněného zvířete, které bojuje z posledních sil a ještě dokáže svým protivníkům pořádně natropit.

V žádné jiné nacisty okupované zemi se nepodařilo zabít tak vysoce postaveného nacistického činitele, v tom mají prvenství Češi. Poláci sice zastřelili 1. února 1944 v Generálním gouvermentu SS-Brigadeführera (generála) Franze Kutscheru, ale to byla proti Heydrichovi druhá a možná i třetí liga. A upozorňuji, že Poláci v žádném případě nemluví o spáchání atentátu, ale o vykonání rozsudku Národního soudu nad masovým vrahem. A stejně tak se chovejme i my, protektorova smrt není žádným důvodem k lítosti.

Komunisté se sice snažili hrdinský čin parašutistů bagatelizovat protože rudý odboj byl prakticky nevýznamný a ničím srovnatelným se chlubit nemůže a tak se vytasili s tvrzením, že cena za tento čin včetně vypálených Lidic a Ležáků byla příliš vysoká. V tom případě ovšem byly akce partyzánů na Moravě řízených komunisty z Moskvy na jaře 1945 zbytečné, protože konec války neurychlily a důsledkem byli zavraždění lidé a vypálené obce Javoříčko a Ploština.

Ne, takové spekulace jsou k ničemu, protože zlo nemůže být poraženo bez obětí. Chtít nad ním vyhrát tak, aby to nic nestálo a nebolelo, to je typický čecháčkovský přístup. Pro slušné Čechy jsou naopak hrdinové protinacistického odboje vzorem.

Dějiny ve spirále ?

Uložit

Uložit