Hollanovy zatraceně krátké Nohavice
Pavel Foltán

Chytil mu hlavu do dlaní a řekl: „Holane, běž!“ … Kdo by neznal tuhle klasickou větu z knihy Oty Pavla … Asociace, to je taková kondiční rozcvička k ověření správné funkčnosti lidského mozku. A taky je to taková jakoby prověrka – „… A teď se přesvědčíme, zda je přítomen selský rozum.“ (:-) Inu, zdá se, že na Nohavicu jsou i ty brněnské Hollanovy nohavice krátké. (:-) Stačí jen vzpomenout, co se za onoho času povídalo kolem těch krátkých nohavic Havlových, že … „Tak víš kam jeď? Jeď do politickýho Pelhřimova, prohlídni si politický krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“   

Stalo se (bohužel) v tuzemsku takovou tradicí, že když se blíží jakékoli volby do kamkoliv, což je v této republice obvykle nejdéle ve dvouletých cyklech, tak některá individua, partičky, a jiné struktury opráší dehonestační, diskreditační, apod. techniky a na vybrané oběti si začnou řešit své zpravidla totálně zištné cíle, podle zpravidla totálně zištných zadání. A samozřejmě, že pomocí médií – jak jinak ve „století digitální páry“. A protože se tu už letos na podzim budou konat dvoje volby zároveň, a v pololetí příštího roku další (a ty budou pro budoucnost tohoto státu velmi důležité), tak se tu ta „nová tradice“ předpokladatelně objevila znovu. Teď se k ní uchýlil kdosi v Brně, a to s exploatací jasné oběti, kterou zde opět není nikdo jiný, než Jaromír Nohavica – coby už v předchozích několika letech cíl přímo ideální pro zmíněné praktiky. Jen tak namátkou a pro připomenutí dvě předchozí kampaně: První u příležitosti udělení státního vyznamenání prezidentem České republiky, a druhá nedlouho poté u příležitosti předání čistě literární Puškinovy ceny, jenže prezidentem Ruské federace. Asi tu není nikdo, kdo by se na ty mediální kampaně neupamatoval. Většinou probíhaly v MSM (masmediální mainstream) a v synergických oblastech mediální kolaborace (rozuměj spolupráce – aby nebylo nejasno, že). Byly na to už tehdy různé ohlasy z různých stran. Tehdy jsem to u obou kampaní ponechal bez komentáře. Teď už je to potřetí za relativně nedlouhou dobu, takže to už je skoro důvod něco k tomu říct i z vlastní zkušenosti. Mám totiž „výhodu“ přímé osobní zkušenosti (a to vzhledem k tomu, co jsem v minulosti dávnější, ale i ještě zcela nedávné, současnost nevyjímaje, musel prožít), takže velmi dobře vím, o čem i teď a tady mluvím, když k tomu něco řeknu. Osobní zkušenost je sice nepřenositelná (jak známo z psychologie standardní, i sociální), nicméně je známo i z lidových mouder, že chytrému stačí napovědět. A tak mi tedy těch několik vět stojí za to říct právě teď a tady.  

Mám s perzekucí, šikanou, i s mediálními štvanicemi už dostatek svých osobních zkušeností. A nikomu bych to nepřál. Takže to nepřeju ani Nohavicovi, ať je podle kohokoliv jaký je. Bohužel z některých těch neo-totalitních metod a praktik se tu pomalu a plíživě stal trend. A lidé i národ jako takový by tedy měli být velmi ostražití. A pak i velmi nekompromisní. Jakoby nás někdo vmanipuloval nazpátek do atmosféry a situace druhé poloviny osmdesátých let. Sice by někdo možná mohl i sarkasticky zavtipkovat, že relativně jakoby mládneme v tom takzvaném čase, ale ta symbolika těch čísel není kdoví co. Tak schválně: Například dva tisíce dvacet mínus třicet pět je tisíc devět set osmdesát pět, slovy 1985 a to je plus mínus ten letopočet, kdy já byl už čtvrtým rokem na volné noze coby profesionální písničkář, nicméně už po několika zákazech jsem přikuloval sudy ve sklepě pivecu na Oltecu, přeloženo z hantecu do češtiny v pivovaru na Starém Brně, zatímco na Ostravsku teprve tehdy začínaly hrát ony pozdější folkové hvězdy. A pak i jinde svazácky dotačně rozkvétaly i ty další folkové protěže. Folková oblast i v té době pochopitelně byla v přímém hledáčku StB apod. struktur, takže jen skutečně naivní idiot by se blamoval, že kontaminace konfidentstvím se tehdejšímu folku vyhne. Já sám tou dobou měl za sebou už několik svých zkušeností. A už jsem tedy uměl odhadnout (a jak se později ukázalo, tak i dost spolehlivě v celé řadě případů) kdo je kdo – jak se říká.

Často jsem dostával a stále dostávám řadu dotazů i na to, jaké tehdy byly vztahy v té branži – a zejména mezi těmi písničkáři, u nichž byla pravděpodobnost, že budou i v registru svazků, atd.  
Inu, byly různé. Jako i jinde v jiných branžích. I podle toho jak kdo a jak s kým, že. Ale v tom kumštu je to zpravidla trochu složitější, protože řada kumštýřů má dost složitou povahu. Mírně řečeno. Já byl vždycky tak trochu nad věcí. A snažil jsem se pomáhat, kde se dalo. Jenže jen málokdy se mi to pak nevymstilo. C´est la vie. Jediný z celé té tuzemské folkové scény, kdo mě nikdy nezklamal ani nepodrazil, a s kým jsem si hned skoro ve všem rozuměl, tak to byl Karel Kryl, přestože on byl hvězda číslo jedna. Ale vůči mně osobně se nikdy tak nechoval. Naopak. Táhli jsme to hned od začátku devadesátých let spolu za jeden provaz. Třeba odpor proti rozbití Československa, ale i proti drancování a rozkradení republiky. Tím jsme se zakrátko dostali do situace, které jsme asi dost přiléhavě říkali klatba a interdikt. Já to říkám pořád, kudy chodím, že Karel Kryl je svým odkazem a významem pro tenhle lid a národ něco jako Mistr Jan Hus.

Častá je i otázka, že Karel Kryl prý měl zásadní výhrady a odstup k Nohavicovi, právě kvůli té oné kompromitaci z minulosti, tedy z 80. let předchozího století. Takže na rovinu – ano, měl. A často jsme to spolu mezi čtyřma očima probírali. A nejenom to. Karel si hned zpočátku ty věci potřeboval ujasnit a tak se hodně ptal. Já o tom za ta léta dost věděl a tak jsem Karlovi na ty jeho otázky odpovídal v souladu se skutečností. Některé informace byly pro Karla i hodně tvrdým poznáním. Já už během osmdesátých let věděl o kontaminaci řady kolegů z kultury, včetně písničkářů, i z nejbližšího okolí. A nebyla to žádná selanka ani pro mě. Ale taková byla realita, řekněme symbolicky od toho roku 1985 a té následující pětiletky. Nohavica na mě už tehdy tak trochu žárlil. Možná měl proč, možná ne. To už tenkrát nebylo a dodneška není to moje rozlitý pivo (jak jsme s Karlem říkávali). A po pravdě řečeno, tehdy tu bylo víc lidí, co v úkole škodili kde mohli té mojí takzvané „kariéře“. Každý z nějakých svých důvodů. A nejeden z nich se při tom právě za Nohavicu dost zbaběle schovával. Takže když se mě Karel Kryl po převratu ptal i na tyhle věci, snažil jsem se ho i v tom tak trochu přibrzdit, i s pomocí relace těch subjektivních a objektivních faktorů. Karel byl od Pánaboha naturální analytik, filosof, logik i politolog, takže se rychle orientoval, a probrali jsme spolu spoustu věcí. Včetně toho, že ti místní kontaminanti tu neměli na trend vývoje po Listopadu v podstatě žádný velký vliv. Zatímco vzhledem k té své vlastenecké pozici, co Karel tehdy nekompromisně zastával, konkrétně pro něj tu hrozilo větší nebezpečí od lidí řekněme z extravilánu. Jestli se to tak dá říct, tak já osobně jsem Nohavicovi takzvaně odpustil hned po převratu. A snažil jsem se přivést k tomu i Karla – v jeho vlastním zájmu. Protože ta hlavní Karlova mise tady spočívala v podstatnějších věcech. A nebylo dobré ztrácet se v labyrintu subjektivních pastiček a nastražených šidítek, co měly našince zavést do bludiště a obludiště žabomyších válek o ničem a od ničeho k ničemu. To by se jim líbilo. Ale my jsme nebyli zase až tak blbí, jak si oni mysleli. A já doufám, že většina lidí už v tom směru nebude blbá ani teď, když tu čas od času kdosi účelově mediálně menstruuje na téma Nohavica – jenže (protože dělám v mediální, píárové a reklamní branži už asi 30 let a něco o tom vím), tak i proto tady teď k tomu tématu něco říkám, a to ve snaze upozornit na jeden možná pro někoho jen drobný detail – ta technologie těch „exploatátorů“ se postupně sofistikuje, takže i ty jejich praktiky jsou už propracovanější – je to jasně vidět na té aktuální brněnské akci. Je nutné si to uvědomit a nepodceňovat ani tyhle zdánlivě možná „detaily“. Profíci z branže jistě vědí, o čem je tu teď řeč, a lidé z té „cílové skupiny“ pak na to musí přijít sami svým selským rozumem a nepochybně na to brzy všichni (anebo aspoň většinově) přijdou. A už za rok se ten kvalitativní posun toho typu ve společenském povědomí (i podvědomí) bude v pozitivním směru dost hodit.
Za ty zhruba tři roky během těch tří anti-kampaní se společným jmenovatelem Nohavica už tu k nějakému posunu dochází. A to je pro mě jeden z hlavních parametrů, co mě zajímá právě i z hlediska technologie, produktivity i kontraproduktivity těch kampaní. Jen tak pro příklad si stačí srovnat, jak jistá (tehdy ještě značná, resp. značně přemedializovaná) část kulturní fronty reagovala na ten řád a pak i na tu cenu, co tehdy Nohavica dostal v Praze, no a poté i v Rusku.    
Objektivně s nadhledem a s odstupem řečeno to byla totální prohra té části té kulturní fronty, o které tu byla ta zmínka. Prostě udělali chybu jak vystřiženou z učebnice Malý politruk, strana dvě. Loutkovodiči té fronty zkusili šachovou vidličku, např. dáma věž, kůň střelec, a podobně, ale velmi špatně. Na hony daleko z toho jak sláma z bot vyčuhoval záměr poškodit prezidenta Zemana, jehož mimochodem už nelze víc poškodit, než ho ta fronta za ta léta poškodila. No a při tom zneužít i Nohavicu, ale tak diletantským způsobem, že i pro nezúčastněné pozorovatele to už předem bylo odsouzeno ke kontraproduktivitě. Tolik z objektivního hlediska. Bohužel to z toho subjektivního pohledu vypadalo ještě hůř. Protože se opět slétla holubí letka zbabělců, co na pozadí toho oklovávala Nohavicovy kotníky, ale jen ty kotníky, protože výš nedosáhne. A u mě osobně tím Nohavica vyrostl v ceně. Nebál se jít na Hrad a ten řád převzít. A nesnížil se ani k laciné popularitě u té části oné kulturní fronty odmítnutím toho řádu. Dalo by se to ještě dál a porůznu komentovat, ale stačí jen pár slov k té proceduře, o níž kdekdo z té jejich holubí letky nemá keine ahnung, že. Totiž ty řády na Hrad navrhuje víc orgánů, mimo jiné i jedna komise ze Sněmovny a další složky. To není hraběcí vrtoch jednoho Trautenberga. No, a i kdybych snad přehlédl tu jejich neznalost procedury, tak Nohavica si ty metály zcela nepochybně odpracoval a zasloužil. Jak od prezidenta Zemana, tak poté i od prezidenta Putina, a přes to nejede vlak. Tam, kde dneska je, tam se Nohavica musel tvrdě propracovat sám. A ten, kdo dobře zná tohle řemeslo, a kdo v něm i něco dokázal, tak ten se nemusí bát Nohavicovi ty jeho kvality veřejně uznat. Já s tím problémy nikdy neměl a nemám. Nicméně, je to jen můj osobní názor. A nikomu tu neupírám právo na jeho jiný názor. Třeba úplně opačný. Ale za svým názorem si já pevně stojím. Jako vždycky. A to i přes to, že bych Nohavicovi po právu mohl ledacos vyčítat. Ale to už je dávno za mnou. Už asi tak skoro 30 let. (No a komu snad zatím ještě nedošlo ani tohle, tak toho mi teď může být už jen upřímně líto. A bylo by to zase jen jeho pivo – rozlitý …) 

Poté, co Nohavica obdržel tu Puškinovu cenu, dostal jsem (mimo jiné) i dotaz, jestli ta následná masivně celoplošná mediální kampaň může Nohavicu nějak vážně poškodit. Taková otázka by mohla mít víc rovin. Každá pomluva se člověka nějak dotkne. Vždyť od toho je to pomluva už z principu. Ale silnou osobnost to nezabije. A co tě nezabije, to tě posílí. Navíc tu platí axiom, že skutečně silná osobnost nikdy nikomu neublíží. Nemá to zapotřebí. Ublíží jen slabá povaha. A čím je slabší, tím je i zákeřnější. Takže co se týče poškození duchovního, to je otázka síly obránce a síly útočníků. A je tu i taktická zásada, že útočník by měl mít alespoň čtyřnásobnou převahu nad obráncem, aby měl naději na úspěch svého útoku. Ale tady byla ta převaha těch zbabělců brutálně větší. No, a co se týče poškození materiálního, tak tam Nohavica zvítězil na celé čáře. A já mu to vítězství přeju, protože mu patří. Ono se o tom nemluvilo. A asi se dobře vědělo proč. Ale kdo se v téhle branži skutečně dobře vyzná, ten si spočítá, že tou Puškinovou cenou od Putina možná Nohavica ztratil něco málo na trhu v Polsku, ale kdovíjaký debakl to asi ani tam zřejmě nebyl, že. Zatímco on tím získal nový a obrovský potenciál na téměř bezedném trhu v Rusku, což je něco jako zlatý důl. A líbějí vodpustit, Roubíček, ale proč asi tak šla ta PéPéeFka s tím jejich košer Houmkreditem nejdřív do Moskvy, a pak i do Pekingu, a pak i do Hanoje? Aha?! Čili já doslova řval smíchy, když tady kdekdo do Nohavici kopal, navíc za těch takzvaně třicet stříbrných, a jemu bylo už tehdy jasné, že v budoucnu mu v Rusku (a v okolí) vyjde řada hudebních alb, i knížek, a tak dále, což pak ponese tantiémy celé řadě generací jeho dědiců. I jim to přeju, ač nemuseli hnout prstem, nicméně zůstavitel nebyl ani srab, ani vůl, no a před tím na tom tvrdě makal. Karel byl taky dříč, ale v Rusku mu nic nevyšlo, a tady v tomhle tuzemácku se ten mega byznys těch VIP tantiém točí kolem tak trochu šikmý osy, že … (To by asi mohlo být téma. Nebo ne? Kdo tu šikmou osu srovná a narovná. Kdo bude mít odvahu …?)       

A už se ke mně donesl i dotaz na to, zda i tahle aktuální třetí MSM & spol. „brněnská“ kampaň Nohavicu nějak výrazně poškodí. Mám dojem, že nepoškodí. Od počátku je špatně nastavená i realizovaná. Naopak bude kontraproduktivní pro ty struktury, co tu kampaň způsobily a dělají. Jo, jiná věc by byla v případě nastavení té kampaně na to, aby zvedla Nohavicovi body pro to, že by na podzim za ty struktury kandidoval někam do kraje, či do Senátu, anebo za rok do PSP, tak to by pak asi mělo svou logiku a profesionální štyft. Ale tak to s největší pravděpodobností v případě té poněkud zvláštní brněnské (???) kampaně nejspíš nebude, že …?