Island jako modla levice
Petr Sokol

Mýtus a realita ostrova po krizi

Pravice má svoje Řecko, jehož příběh jasně ukazuje, kam vede nezodpovědná politika, kdy se utrácí víc, než je v kase, a potvrzuje, že bez střídmosti a realismu to v politice evropských zemí dále nepůjde. Evropská levice nebo aspoň její méně odpovědná část si v posledních týdnech našla alternativní příběh, který má ukázat, že to jde i jinak. Předobrazem levicového ráje se údajně stal ostrovní Island.

Zamlčená revoluce?

Evropským a nyní i českým internetem se šíří příběh, původně pocházející ze španělské internetové stránky podporující tamní bouřící se levicovou mládež. Článek vykresluje „islandskou cestu“. Ostrované prý krizi vyřešili originálně: znárodnili banky, odmítli platit zahraniční dluhy, bankéři a politici jsou za „krizi“ postaveni před soud a lid ze svých řad vybral nestranické zástupce, kteří sepsali novou ústavu. To všechno prý provedlo Island úspěšně krizí a změnilo tamní společnost k lepšímu. Tato islandská revoluce a její úspěchy však zůstaly mimo ostrov úmyslně zamlčené, protože se to „oficiálním“ médiím nehodilo „do krámu“.

Chytlavý příběh o zamlčené revoluci si nachází své obdivovatele i v České republice. Najdeme ho proto nepřekvapivě na informačním portálu největší české odborové centrály ČMKOS. Na Facebooku se vytváří skupina „Asociace za islandskou cestu“ a transparent o Islandu jako alternativě Řecka nechyběl ani během červnové odborářské stávky. Tolik „islandská“ mytologie.

Kuchyňské protesty

Ale jaká je na ostrově v severním Atlantiku skutečná realita posledních několika let? Island mohl být dlouhá léta spíše vzorem pro pravici. Na ostrově s významnou americkou vojenskou základnou, který se nikdy nezapojil do projektu užší evropské integrace, dlouhá léta vládla konzervativní Strana nezávislosti. A pod její vládou se dařilo ekonomice. Jenže jen do doby, než ostrov zasáhla světová ekonomická krize. Island se stal jednou z prvních zemí, kde se projevila, a měla zde skutečně ničivou sílu. Vzhledem k velikosti ekonomiky byla islandská krize podle některých odhadů dokonce největší v historii. Blížícímu se krachu tří klíčových bank v říjnu 2008 zabránila pravicová islandská vláda jejich znárodněním a restrukturalizací. Nejednalo se tedy o znárodnění v levicovém střihu, ale o zatáhnutí za záchrannou brzdu v situaci, kdy se hroutila celá islandská ekonomika.

Pád islandské ekonomiky ale samozřejmě nezůstal bez politických následků. V zemi vypukly protesty, obviňující vládu, že může za krizi, protože příliš liberalizovala bankovní sektor a nezabránila efektivně jeho pádu. Pouliční protesty vyvrcholily v lednu 2009, kdy dav několika tisíc lidí (v zemi s celkem 300 tisíci obyvatel) zasypal premiéra Haardeho sněhovými koulemi a před parlamentem demonstrující natolik hlučeli za pomoci kuchyňského nádobí, že muselo být přerušeno jeho jednání. Premiér Haarde pod tlakem bouřlivých pouličních protestů vypsal předčasné volby a sám kvůli onemocnění rakovinou odešel z politiky. Právě tento vývoj udělal pro mnohé z Islandu předobraz současných protestů na jihu Evropy.

Obrat doleva

V předčasných volbách konzervativci poprvé po osmdesáti letech ztratili pozici nejsilnější islandské strany a k moci se dostala koalice socialistů a zelených. Vláda Jóhanny Sigurðardóttirové, první otevřeně lesbické premiérky na světě, se skutečně po svém nástupu pokusila obrátit kormidlo výrazně doleva. Dokonce využila deziluze Islanďanů z dosavadního směřování země a podala za tradičně izolacionistickou zemi přihlášku do EU. Vsadila na náhlý proevropský poryv veřejného mínění. S rychlou přihláškou do EU se ale vláda poprvé spálila. Po pár měsících se ostrovní veřejné míněné vrátilo k původnímu odmítání Unie a aktuálně se 51 % Islanďanů vyslovuje pro vzetí přihlášky zpět. Kvůli odporu k evropské integraci u části koaličních zelených navíc vláda již disponuje v parlamentu jen většinou jediného hlasu.

25 moudrých

Podobně se premiérka Sigurðardóttirová spálila s revizí islandské ústavy, kterou tolik opěvuje levice napříč Evropou. Levice prosadila návrh zákona, který nově upravil možnost měnit ústavu, jejíž základ pochází z roku 1944. Nový zákon ustavil vedle parlamentu Ústavní shromáždění, v němž nezasedají zástupci politických stran, ale přímo vybraní a nestraničtí „zástupci lidu“, jejichž kompetencí je vypracovat návrh nové ústavy. Volby „lidových zástupců“ do Ústavního shromáždění proběhly loni v listopadu a staly se dvojitou porážkou vládní levice. K urnám přišla jen třetina voličů, někteří zvolení zástupci lidu dostali jen stovky hlasů (s minimem 374 hlasů) a nejvyšší soud navíc volby pro porušení pravidel následně zneplatnil. Vláda v nouzi prosadila jmenování zvolených zástupců parlamentem, ale její snažení se proměnilo v politický debakl. Přesto v těchto dnech parlament obdržel návrh nové ústavy.

Samotnou kapitolou, která samozřejmě může lahodit levici, se stala dvě referenda, v nichž Islanďané opakovaně odmítli, aby země zaplatila Britům a Nizozemcům dluhy za jednu ze zkrachovalých finančních institucí.

Na Islandu se však podle všeho věci postupně vrací k normálu. Ještě loni v květnu se při komunálních volbách projevilo znechucení občanů politikou, což se nejvíce odrazilo ve volbě nového primátora metropole Reykjavík, kterým se stal herec a komik Jón Gnarr. Zakladatel recesistické a antipolitické Nejlepší strany vyhrál s programem, ve kterém slíbil ručníky zadarmo v městských bazénech, Disneyland na letišti a polárního medvěda v městské zoo.

Letos už ale v preferencích opět vedou konzervativci a opozice má celkově vyšší podporu než levicová vládní koalice. Island jako vzor evropské levice se i proto stává fikcí postavenou na tom, že o malé ostrovní zemi většina Evropanů nemá podrobnější informace.

hlavně nějak zamlčují, že

hlavně nějak zamlčují, že Island prostě zbankrotoval.

Co na vývoj situace na

Co na vývoj situace na Islandu říká pan profesor Zelený, nepřítel systému soutěže politických stran? Tleskal by Karel Čapek zvolení komika Jón Gnarra za primátora metropole Reykjavík? Dojde-li k problémům, je skutečně řešením volit antipolitické Nejlepší strany? Je Ústava ČR jenom cárem papíru?

Zajímavé je odmítnutí platit

Zajímavé je odmítnutí platit dluhy Britům a Holanďanům. ČSSR se taky pokusila neplatit dluhy za znárodněné západní firmy, ale byla donucena různými způsoby odškodné zaplatit. Nevím, jestli bude Islandu odpuštěno, tak jednoduché to není.

___________________________________________________________________________________