http://www.anikorunu.cz

Propaganda je dnes sprosté slovo, proto se manipulaci s míněním veřejnosti říká public relations, tedy ve zkratce P.R. (píár). Chci popsat jak funguje v kauze Diag Human.

Pár slov o public relations

Píár má tím menší vliv, čím je publikum vzdělanější. Nikdo však nemůže znát všechno a informací se na nás v informační době valí tolik, že v jejich kritickém hodnocení zákonitě selháváme. Podléháme proto mediálním klišé. Je-li někdo v médiích označen za padoucha, nemáme příliš času a možností ověřit si, zda je to pravda. Osoby, již jednou ocejchované za padouchy, jsou vítaným píárovým materiálem. Lze jim velice snadno přičíst další, ještě těžší hříchy. Veřejné mínění lační po informacích, které učiní z pobudy obludy, neboť se tak utvrzuje v původním odsudku.

Propaganda probíhá obvykle ve vlnách. Každá vlna musí obsahovat jedno jasné jednoduché sdělení, které se několikrát zopakuje, aby tak naplnilo své hlavní poslání: stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Může ho provázet libovolné množství slov a rozehrání dalších nepodstatných témat, ale jejich funkcí je tvořit omáčku, v níž vyniká hlavní chod. Konzument propagandy se klidně může zaměřit na omáčku a považovat ji za podstatnou, důležité je aby mu hlavní chod chutnal a uvěřil v něj.

Celé menu je pak nutné zarámovat zdáním nezávislosti. Stejné informaci uvěří lidé mnohem snáze v podání „nezávislé autority“ než od kohokoliv jiného. Tato autorita může šířit propagandu vědomě za peníze, nebo z čiré hlouposti. V druhém případě obvykle o dané věcí neví zhola nic, ale má děsnou potřebu se vyjádřit. Také není k zahození, když se k píáristovi, který si hraje na nezávislou autoritu, připojí ještě nějaká třetí strana, o níž nikdo dosud nic nevěděl. Ideální je, když taková třetí strana jakoby vzešla zezdola „od občanů“ a bojuje proti nepravostem, prostě nějaká fajnová ópéeska. Za oponu vztahů přece nikdo nevidí.

Je pak poučné sledovat, jak vznikají píárové informace, jak se šíří a jaký mají dopad. Neméně zajímavá je role internetu a blogů. Servery, kam blogeři umísťují své články, se tváří jako místa demokratického kvasu, odkud na nás vanou chytré, neotřelé a nezávislé myšlenky. Ano, sem tam, u autorů skutečně nezávislých a moudrých, může k takovému úkazu dojít. Z velké části jsou však blogy prostředkem propagandy a blogové servery rejdištěm píáristů.

Zkusím vše výše uvedené přiblížit na příkladu. Sleduji už druhým rokem propagandu firmy Diag Human a jejího mluvčího Jana Urbana na aktuálně.cz a udělal jsem si takovou malou statistiku.

Jan Urban – dělník propagandy

Jan Urban publikuje na aktuálně.cz od roku 2007, zveřejnil za tu dobu cca 120 článků, plná třetina z nich, tedy 40, se týkala kauzy Diag Human. Pochopitelně ani v jednom z oněch čtyřiceti článků nepadlo o firmě Diag křivého slova, firma je zkrátka vždy a za všech okolností v právu a tím zlým je český stát a jeho úředníci, politici, právníci atd. Tato optika je uplatněna důsledně i v článcích na jiná témata. Politik, právník, zkrátka kdokoliv, kdo jednou šlápl na kuří oko Diag Human, je vždycky špatný, zlý a podvodník. Naopak, ten kdo jí pomohl, je hodný, dobrý prozíravý. Dělení neprochází pravolevě, ale napříč spektrem. Mezi hodné politiky, dle Jana Urbana, určitě patří například Vladimír Špidla, Pavel Rychetský, Miroslav Kalousek nebo Jan Stráský. Samozřejmě také Jan Kalvoda, ale to je přímo firemní právník a to už dnes ví opravdu každý.

Jan Urban se věnuje i jiným tématům. Nejčastěji Václavu Klausovi, jímž je zcela uhranut a k němuž zřejmě cítí obsedantní nenávist. Stejně tak nemá rád Jiřího Paroubka či primátora Svobodu (tomu se věnoval zřejmě jako přívrženec a údajně školitel TOP 09 do doby, než se pan docent s TOPkou skamarádil, pak útoky přestaly). V poslední době se trefuje stále častěji do premiéra Nečase, čímž lapá hned tři mouchy jednou ranou (ve službách TOPky proti ODS, Diag Human, Václav Klaus). Dalším velkým tématem je Kosovo a vůbec situace na Balkáně, Gruzie aj. Zvláštní jsou pak úvahy nad tím, jací jsme my Češi mizerný národ.

Ale zpět k Diag Human. Jan Urban, jako správný píárista, za těch pět let prosazoval z celé složité kauzy vlastně jenom dvě sdělení:

1. Zástupci státu se chtěli v kauze DH obohatit na úkor daňových poplatníků (kauza off-shorových firem).

2. Stát měl zaplatil kdysi dvě miliardy, nemusel by teď platit miliard deset (kauza Koudelka, Blažek a spol) ,

Obě sdělení jsou lživá.

Ad 1. Na téma off-shorových firem jsem vedl s Janem Urbanem a také Reportéry ČT, polemiku minulý rok, jde o vylhanou konstrukci, která měla především zlepšit postavení Diag Human u zahraničních soudů, kde je nutné co nejvíce pomluvit Českou republiku a na to konto požadovat okamžitou výplatu 10 miliard korun. Kauza off-shorových firem je vnitřní kauzou Diag Human a zástupci státu s ní primárně nemají nic společného. Jedná se údajné pohledávky bývalého právníka Diag Human Jiřího Oršuly, který se s majitelem Diag Human Josefem Šťávou pohádal o peníze. V letech 2010 a 2011 věnoval Jan Urban jenom tomuto podtématu kauzy Diag Human na aktualne.cz téměř dvacet blogů! Stále dokolečka o tomtéž jenom v různých variacích. Musím ho však pochválit. Jeho píárová kampaň byla přímo mistrovská, podařilo se mu zpitomět Reportéry ČT tak, že na dané téma natočili tři pořady a dokonce za ně byli podpořeni novinářskou cenou Open Society Fund. Podrobně jsem celý případ rozebral na svých stránkách www.anikorunu.cz.

Ad 2. Současná kampaň proti ministrovi Pavlu Blažkovi je postavena na jednom dávném „zjištění“ Jana Urbana. V roce 2007 byl vpuštěn do archivu ministerstva zdravotnictví na základě zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím. Byl jsem tenkrát u toho, považovali jsem ho za nezávislého publicistu, který chce najít pravdu ve složité kauze. Jak se později ukázalo, pátral hlavně po složkách a informacích, které by nějak pomohly firmě Diag Human, která ho platila. Už v roce 2007 obvinil ve svém blogu na aktuálně.cz Zdeňka Koudelku a exministra Fišera z korupce a z toho, že díky jejich licoměrnosti přijde stát o miliardy korun. Tehdy spíše jako vedlejší postavu zmiňoval Pavla Blažka, avšak poté, co se tento brněnský právník stal nyní ministrem spravedlnosti, pustil se do něj se vší vehemencí. Letos na stejné téma zveřejnil již pět blogů. Tyto blogy obsahují stejné argumenty a stejné odkazy s jakými J. Urban pracoval již při první vlně v roce 2007 a částečně 2008 (od září 2008 až do února 2010 nepublikoval ani jeden blog o Diag Human, zřejmě mu chlebodárce řekl, ať si dá pauzu, potom však publikoval během roku 14 blogů jenom o této kauze).

Neoblíbený ministr neoblíbené vlády je ideální pomocný terč. Mrtvé téma bylo třeba vzkřísit živou vodou. Nejde přitom o Blažka, ale o peníze, o miliardy daňových poplatníků. Jan Urban však pro oživení deset let starého tématu potřeboval spojence. Jeho vlastní gloriola nezávislé autority padla během minulého roku, kdy se stalo předstírání nezávislosti již neudržitelné. Ještě vloni touto dobou v blogu pod názvem Zdeněk Koudelka na ústavní soud nepatří se podepisoval autor jako: Jan Urban, vysokoškolský pedagog. Dnes už má i ve své vizitce u blogu konečně napsáno, že je „člen mezinárodního právního týmu Diag Human“. Spojencem se stala nepříliš známá obecně prospěšná společnost Acta Non Verba, která zcela nekriticky převzala všechno, co jí Jan Urban naservíroval a nechala se přemluvit k hloupému trestnímu oznámení. Jistě, mediálně to zní dobře, pan Urban má další zářez na pažbě skandalizace českých politiků a právníků, kteří se postavili Diag Human a Acta non verba se zviditelní. Ale za jakou cenu? (tedy, pokud tato cena není dána přímo sponzorskou podporu firmy Diag Human).

Boj proti Blažkovi je bojem za Pohanku

Co čtenářům ve svých blozích Jan Urban dostatečně nevysvětlil? Podává na ministra Pavla Blažka trestní oznámení za to, že se jako právník najatý státem snažil minimalizovat škodu, která hrozila v souvislosti s požadavky firmy Diag Human. Nelíbí se mu znalecký posudek, který přiznával Diag Human „pouhých“ 358 miliónů korun. Mimochodem, mně se také nelíbí, nelíbí se mi žádný posudek, protože není posuzovat co. Diag Human nebyla nijak poškozena, byla to překupnická firma, která sama krev nezpracovávala a neuspěla v konkurzu. Tečka. Vždycky měla a má nárok na nula korun českých daňových poplatníků. Ale firma Diag Human nežádá nulu, ale 10 miliard korun a víc. Proto v roce 2001 vzniknul jiný znalecký posudek, který spočítal údajnou škodu i s úroky do tehdy astronomické výše 3,8 miliardy korun. Kdo dohodnul výběr těchto znalců s tehdejším právníkem Diag Human a kdo tak vlastně šel s Diagem proti státu? Michal Pohanka! Ano, Michal Pohanka, exnáměstek, exředitel fakultní nemocnice, exposlanec, zkrátka exot, který kde působil, tam zůstala spálená země. To on by měl čelit trestnímu stíhání a může vděčit jenom své tehdejší stranické knížce, že na něj nedolehlo.

Takže vlastně máme posudky dva, pro zjednodušení je nazvěme Blažkův (358 miliónů) a Pohankův (3,8 miliardy korun) posudek. Janu Urbanovi a jeho Diag Human se hodí do krámu ten s vyšší částkou. Proto rozpoutal kampaň proti ministrovi české vlády. Pohankův posudek ale nikdy stát jako důkaz neuznal. Pavel Blažek informoval rozhodce pravdivě, když jim psal, že ho nemohou vzít v potaz. To, že si posudek upekli právník Oršula s proradným Pohankou nic neznamená, protože tehdejší ministr zdravotnictví Fišer dohodu na výběru znalců podle not Diag Human nikdy neodsouhlasil a Pohanku tímto úkolem nepověřil.

Je mi vcelku ukradený ministr Blažek, ale podávat na něj trestní oznámení, protože neuznával pro Diag Human výhodnější posudek, je čiročirá propaganda.

Faktografický přehled 

Připojuji snad srozumitelný přehled, jak se to tenkrát semlelo:

- Na konci roku 1999 byl z funkce ministra zdravotnictví odvolán Ivan David, který držel linii své předchůdkyně Zuzany Roithové, odmítal jakékoliv nároky Diag Human (dále DH) a podporoval soudní řešení sporu. Arbitráž v té době byla de facto zablokována.

- V roce 2000 zavelel Vladimír Špidla k obratu v postoji státu ke kauze DH (dočasně vede ministerstvo zdravotnictví a pak dál ve věci DH tlačí na pozdějšího ministra Fišera z pozice místopředsedy vlády, podobně jako P. Rychetský). Na jeho popud došlo k přímým jednáním s DH, jejíž právník Oršula vmanipuloval stát do zcela nevýhodné pozice.

- DH při přímých jednáních požadovala hlavně stažení všech žalob u soudu.

- Vláda uložila ministru zdravotnictví prof. Fišerovi, aby se s Diag Human dohodnul, měla vzniknout dohoda o vyrovnání , která měla určit konkrétní částku pro DH

- Částku měl určit znalecký posudek.

- Ministr Fišer přenechal jednání s DH na 1. náměstkovi Michalu Pohankovi.

- Pohanka se sešel 9. dubna 2001 s právníkem DH Jiřím Oršulou a spolu vybrali dvojici Kochánek/Luňák, posudek byl od zadání vyhotoven za necelý měsíc, „znalci“ vyčíslili částku, kterou by měl stát platit na cca 3,8 mld (2 558 750 000 Kč, plus úroky z prodlení ve výši 1 254 917 000 Kč). Tento posudek označuji jako Pohankův posudek.

- Posudek byl kompilátem podkladů – zčásti od Diag Human a zčásti od ministerstva zdravotnictví (což byly expertizy, které si vyžádal M. Pohanka nebo které vypracoval odbor farmacie, vedený jeho podřízenou a blízkou osobou Katarínou Bártikovou). Posudek je navíc postaven na zjevně chybných premisách (např. dominantní postavení na trhu).

- Výše škody stanovená dvojicí Kochánek – Luňák (Pohankův posudek) je vyšší (i bez úroků), než jakou si nárokovala Diag Human při podání arbitrážní žaloby v roce 1996.

- Profesora Fišera částka vyděsila a postavil se na zadní s tím, že smlouvu s částkou určenou Pohankovým posudkem (3,8 mld) nepodepíše.

- Namísto dohody o vyrovnání, pak vláda 10.12. 2001 schválila v režimu utajení smlouvu o „společném postupu ve sporu o náhradu škody“. Pro Diag to byl i tak velký přínos – stát se zavázal, že dobrovolně stáhne všechny soudní podání a vrátí se k arbitráži. Vláda uložila ministru zdravotnictví, aby tuto smlouvu podepsal a aby učinil „veškeré kroky potřebné k zastavení soudních řízení ve věci žalob podaných ČR – ministerstvem zdravotnictví proti firmě Diag Human, a.s.“.

- Ministr Fišer si na své kalkulačce spočetl, že by částka měla být řádově jinde a zřejmě na radu Zdeňka Koudelky (svého právního poradce) vybral právníka, který měl jednak stát zastupovat a jednak zadat nový znalecký posudek. Oním právníkem se stal začátkem roku 2002 Pavel Blažek.

- Blažkem najatí znalci Vladimír Horský a Petr Svoboda vyčíslili škodu na             358 100 000       korun. Tento posudek označuji jako Blažkův posudek.

- Prof. Fišer se nikdy k výběru znalců v režii Pohanka/Oršula ani částce, kterou vyčíslili nehlásil a neuznával ji.

- Tehdy Blažek rozhodcům napsal, že při výběru znalců je oprávněn jednat pouze ministr a že nikoho jiného tímto úkolem nepověřil, dokonce jim napsal, že by mělo být dáno trestní oznámení na toho, kdo neoprávněně jménem státu jednal (měl zřejmě na mysli Pohanku, ale nejmenoval ho).

- DH odmítl uznat nový znalecký „Blažkův“ posudek a trval na původním „Pohankově“ posudku.

- Díky smlouvě o společném postupu ale byla arbitráž odblokována a rozhodci svižně přiřkli 25. 6. 2002 v částečném rozhodčím nálezu DH přes 326 miliónů s odůvodněním, že je to zhruba částka, na které jsou obě strany schopné se shodnout.

- Stát nic nezískal, jenom ztratil, později vyplatil             326 608 334       korun miliónů korun a na krku měl pokračování arbitráže o miliardy.

- Chyba byla ve Špidlovi a zadání, které dala ministrovi vláda (chybou bylo přímé jednání a uznání škody).

Závěr: Blažek minimalizoval škody

Pavel Blažek v dané situaci jenom minimalizoval škody a stál jednoznačně na straně státu. Výši odměny a známosti s Koudelkou i znalci ponechávám bez komentáře. Z hlediska kauzy Diag Human zůstává podstatnou skutečnost, že Fišer, Koudelka a Blažek zabránili výplatě v miliardách a snížili „škodu“ státu na milióny. Sami nemohli udělat více, pohybovali se totiž v koridoru, který hloupě a zbytečně otevřel Vladimír Špidla a nalajnovala vláda Miloše Zemana.

Článek vyšel 10.8. 2012 na aktualne.cz