Jak se předseda Rady ČTK sám nachytal
Pavel Foltán

 Už tři roky jsem členem Rady ČTK a už tři roky jsem tedy de facto i de iure ve výkonu této veřejné funkce, a to i se všemi povinnostmi, a se všemi právy, z toho plynoucími. Jednou z mnoha těch povinností je kontrolovat i to, jak ČTK při své činnosti dodržuje právní řád České republiky, a zároveň dbát také na to, aby všechny naše zákony, i další závazné předpisy a normy byly v ČTK vždycky řádně a beze zbytku splněny. To ostatně všem členům Rady ČTK v rámci výkonu jejich funkce vyplývá ze zákona. Tak se to (už po celé ty tři roky) snažím plnit stejně odpovědně a poctivě, jako jsem to po celá předchozí desetiletí dělal v řadě jiných (i mnohem vyšších) funkcích. Je to prostě můj dlouhodobý standardní styl. A kdo mne dobře zná, ten to potvrdí.

Hned před prvním zasedáním jsem si standardně vyřídil všechny vstupní agendy, (čili také vše v rámci tzv. agend PaM, co členům Rady ze zákona provádí ČTK, resp. její k tomu určené útvary), tedy i včetně náhrad cestovného na zasedání z Brna do Prahy a zpět (bydlím v Brně a zasedání Rady ČTK jsou v Praze v Opletalově ulici). A tehdy, při mém nástupu do výkonu funkce, bylo ze strany odpovědných zaměstnanců ČTK vše v pořádku, a nebyl s tím žádný problém (jak mi bylo zpočátku sděleno). Problémy začaly a posléze, když náhrady mnou řádně vyúčtovaných „cesťáků“ byly zakázány a tak mi ČTK dodnes dluží ty náhrady cestovného za celé to období. A dnes už včetně úroků (a ty činí zhruba 10 % z dlužné částky ročně od vzniku nároku do zaplacení).

Poněkud pikantní bylo i to, že když jsem je hned zpočátku (konstruktivně, pozitivně a vstřícně – preventivně) upozornil na to, že by jistě bylo dobré dodržovat platný právní rámec, snesla se na mne celá řada pokusů omezit má práva, i mé právem chráněné zájmy, a při jednom zasedání Rady dokonce velmi trapně došlo k nejapným pokusům degradovat platné právní nároky na cosi jako neserióznost (sic!) no a když jsem tedy pak musel upozornit na to, že platné zákony, předpisy a normy se musí dodržovat, a že není možné je porušovat (a nota bene ani v rámci organizace veřejné služby, a při činnosti jejího kontrolního orgánu), bylo se mnou zameteno větou, že „my to tu prostě celou tu dobu takhle děláme“.  A je to. Pat a Mat jak na červeném koberci … Jenže ne dosti na tom. Následně jsem byl dlouhodobě vláčen bahnem bulvárních bulvárů, i bulvárních mainstreamů, komposty zahrádkářských kolonií, a lokály dalších lokalit.  Blesky a hromy na mou hlavu.  Inu, kdo tu zná zákony a kdo tu vyžaduje, aby byly dodržovány, z toho je nutno udělal zločince. Řečeno s hláškou z filmu: „Ztrestejte ho! Je to rebel.“  Tož tak. Totiž ona by to možná mohla být tak trochu legrace, kdyby to ale nebyla smutně aktuální skutečnost. Další pikantnosti byly např. i v tom, že v těch médiích jsem byl osočen i z věcí, které se nikdy nestaly. Ani v nejmenších detailech. Tak třeba, že jsem po ČTK vyžadoval cosi jako „parkovací kartu“. A podobné, a další, a jiné smyšlenky, a jiné další nesmysly. No a báchorky toho typu se do těch mééédyjí nemohly dostat jinak, než únikem informací z intravilánu. (Jak prý někdo někde kdesi komusi řekl: „Nějakej práskač od nich to vyzvonil ven. A asi věděl proč, a za co.“ No, já sám bych to asi teď a tady asi tak doslova neřekl. Nicméně - vox populi - znáte to.) No, a když různé ty pokusy o šikanu proti někomu (byť komukoli) trvají už tři roky …  

No, a tak jsem odlehčil, a zároveň i přitvrdil (jak se lidově říká „jedním vrzem“) a náramně jsem se při tom pobavil. A nejen já.  Když závěrem lednového zasedání té Rady, v bodu „různé“ zcela seriózně a logicky jsem podal návrh na usnesení, aby se v následujících 3 letech konala zasedání Rady ČTK v pobočce ČTK v Brně (a pro upřesnění – ta pobočka je v centru města, na MHD, zhruba 5 až 10 minut pěšky i z hlavního nádraží vlaků i dálkových autobusů, čili ideální poloha, přičemž navíc také většina členů Rady ČTK a tedy 5 členů bydlí mimo Prahu, a to např. podle abecedy v Brně, Ostravě 2x, a v Prostějově, takže zcela logicky a demokraticky = značka ideál). Ale to usnesení neprošlo – světe div se!  A víte proč?  Inu proto, že toto usnesení jsem jim navrhl já. 

A čím jsem se tam při tom „projednávání“ toho bodu tak náramně pobavil. Inu, třeba i tímto (tedy mimo mnohé jiné): Předsedající bakalář Soukup v rozpravě k tomu bodu velmi spontánně zareagoval takto - cituji: „… Pak by se samozřejmě muselo řešit cestovný … A kde já budu parkovat?“ Tolik citace a prosté konstatování faktů.  Pan předsedající a předseda té rady byl tou situací vskutku velice překvapen (velmi mírně řečeno) – stejně, jako i ostatní 4 členové rady z oné hlasovací pětky „antifoltán“.  A tak se stalo, že předseda rady bakalář Soukup (a spol.) zaskočil sám sebe, když tam zcela spontánně na místě začal „řešit cestovný“ (tedy to jeho „cestovný“) i to, kde ON bude parkovat …  Takže tam tedy hned spontánně začal řešit to, proti čemu v mém případě až doposud zcela alergicky odmítavě, ortodoxně, plamenně bojoval, i s celou tou svou kamarilou.  
Takže předseda té rady pan bakalář Soukup tím sám sebe nachytal a velmi půvabně. Taky se tomu někdy říká „naběhnout si na vlastní vidle“.

___________________________________________________________________________________