Četl jsem včera rozhovor Jakuba Jandy, místopředsedy Think tanku “Evropské hodnoty”, pro Českou pozici, přílohu Lidových novin. Je dlouhý a obsahuje spoustu tvrdých a nekompromisních sdělení. Většinou jsou mimo rámec toho, co jsem četl v našem, ruském, ukrajinském i západním tisku.

To co novináři alibisticky ukrývají za kouzelná slůvka “údajně”, “kontroverzní” a podle našich zdrojů”, Jakub Janda odvážně podává jako fakta a dokonce je i doprovází “přesnými” a “doložitelnými” čísly.

A tak jsem se dozvěděl, že přes zmatená a týden po týdnu a někdy i den ze dne se měnící čísla týkající se počtu ruských vojáků nasazených do války s Ukrajinou ohlašovaných Kyjevskou vládou a prezidentem Porošenkem a navzdory poslední informaci tajemníka ukrajinské bezpečnostní rady Oleksandra Turčynova, že pokud budou na východě Ukrajiny nasazeni ruští vojáci, vyhlásí Ukrajina mobilizaci, je to všechno "prokazatelně" jinak..

Doslova pan tajemník a bývalý předseda pomajdanové Nejvyšší rady a prozatimní president Turčynov řekl:

„Chci říci, že pokud Rusko přistoupí na ztroskotání minských dohod – a pro to bohužel dnes dělá vše – nepochybně budeme adekvátně reagovat na výzvy, kterým bude země čelit. Dojde-li k aktivnímu nasazení ruských vojsk, nepochybně budeme nuceni vyhlásit válečný stav a uskutečnit nejrozsáhlejší mobilizaci veškerého potenciálu v zemi“.

Rusko se zcela jistě tetelí strachem před ukrajinskou mobilizací, která se pro velký zájem branců opakovala v minulém roce šestkrát aby nakonec vláda uvolnila čísla, ze kterých, podle ukrajinské televise “Ukraine Today”, vyplývá, jak mladí Ukrajinci hoří touhou za ní položit své životy ve svaté válce - mobilizační komisaři jich pochytali po lesích a u východů z kin a restaurací celou polovinu plánovaného počtu. Ale to je teď vedlejší, důležité je jeho sdělení, že k nejrozsáhlejší, v počtu už sedmé za jeden rok, mobilizaci, dojde “dojde-li k “aktivnímu nasazení ruských vojsk.”

Buď tedy k aktivnímu nasazení dosud nedošlo, nebo k němu došo tak utajeně, že si toho nevšimla ani ukrajinská Rada národní bezpečnosti.

Všiml si jich ovšem Jakub Janda a jeho Tank. Dokonce znají přesná čísla. A odvolávají se na “prokazatelná fakta”, která vzali z respektovaného britského institute RUSI.

“Respektovaný britský bezpečnostní institut RUSI (Royal United Services Institute) sídlící v Londýně ve své zprávě z března 2015, postavené na detailní analýze doložitelných faktů, uvádí, že od poloviny loňského roku se bojů na Ukrajině zúčastnilo 42 tisíc ruských vojáků ze 117 bojových útvarů Ruské federace, nasazených v rámci rotací přes ukrajinsko-ruskou hranici a zpět, případně v rámci ostřelování ukrajinského území z Ruska a podobně.

Tato zpráva také konstatuje, že ruští vojáci podle rozkazu svých velitelů původně míří na vojenské cvičení k ukrajinské hranici, označení jejich techniky je preventivně zamazáno. „Před odjezdem jsou oficiálně vyřazeni z vojenské služby, ale dále v ní pokračují pod velením svých nadřízených. Ti, kteří se rozkazu vzepřou, dostávají disciplinární i jiné tresty. Konkrétní případy zdokumentovala nedávná zpráva agentury Reuters,“ tvrdí Janda.”

Nedalo mi to, že bych si já, stejně jako ukrajinská vláda, nevšiml, že k té invazi, která je přeci se železnou prvidelností prezidentem Porošenkem, premiérem Jatseňukem anebo jinými vysokými ukrajinskými činiteli kdykoliv se jednalo o další pomoc Západu ohlašovaná na “příští týden”, přeci jen už došlo?

Podle Jakuba Jandy již došlo. A má to doložené a prokázané respektovaným britským bezpečnostním institutem.

To musím vidět, řekl jsem si a přestože pan Janda neuvedl přesný odkaz, tu “zprávu" jsem si vyhledal.

Chvíli to trvalo, nenejdete ji totiž mezi zprávami RUSI. Nenajdete ji ani mezi analýzami RUSI. Není to totiž ani zpráva, ani analýza a najdete ji v sekci “Other Publications”, “Jiné publikace”, označenou jako “Briefing paper”, tedy material, v tomto případě předložený pro diskuzi. Ale přesto jsem byl ohromen. Ten článek má včetně celostránkového obrázku a dvou stejně rozměrných tabulek, devět stránek A4.

Jedna ta tabulka je obzvláště výživná – autor udává přesná jména a čísla ruských útvarů, které se zapojily do války s Ukrajinou na straně východoukrajinských rebelů. Dokonce je má rozdělené na výzvědné jednotky a bojové jednotky, ví přesně kolik jich bylo a které to byly, kolik se zapojilo úplně a kolik jen svými součástmi. Kolik divizí, kolik brigád a kolik regimentů pravidelné armády.

Není divu, že to Jakuba Jandu při čtení tohoto dokumentu ohromilo (pokud jej totiž skutečně četl). Bohužel, stejně jako jeho další tvrzení nejsou ničím doložená, chybí zdroj těch čísel a jejich potvrzení.

Vím, že je to dlouhé, ale tak o přesnou informaci bych nechtěl čtenáře Jandova rozhovoru připravit. Je částí toho citovaného dokumentu, na který jsem přiložil odkaz.

Ta přesnost a hloubka iformace na mně udělala silný dojem.

Takovou informaci jsem nezaznamenal ani v citacích ukrajinského, ruského, českého, nebo západního tisku.
Ten autor, pomyslel jsem si, toho ví víc, než všechny zpravodajské služby, vlády, tisk a nezávislí analytici dohromady. Teď to díky panu Jandovi vím i já a mohu informovat (a ohromit) své čtenáře.

A tak jsem se podíval na jméno autora.

Igor Sutyagin.

A protože si, přes pokročilý věk, pořád ještě něco pamatuji, věděl jsem (a ještě pro jistotu ověřil) o koho jde.

Možná si čtenáři vzpomenou na dosud největší “výměnu špionů” v tomto století. 10 ruských agentů bylo v létě 2010 vyměněno na tarmaku Vídeňského letiště za 4 americké. Američané oznámili, že v případě ruských špionů v USA se jednalo o “spící, neaktivované agenty” poslané do USA ještě před rozpadem SSSR. FBI o nich věděla, ale spokojila se jejich sledováním a nebyli nikdy v USA souzeni. Ti američtí byli v Rusku odsouzeni za špionáž.

Zajímavý je pro nás jeden z těch čtyřech. Jeho jméno je Igor Sutyagin.

Sutjagin byl ruským specialistou na nukleární zbraně. Vystudoval jadernou fyziku a byl hlavou sekce Vojensko Technické politiky v moskevském Institutu Amerických a Kanadských studií Ruské Akademie věd. Z titulu své funkce měl přístup k přísně tajným technickým materiálům o ruských zbraních a vyjednávacích postupech při odzbrojovacích jednáních od dob Sovětského svazu až do devadesátých let, V roce 1999 byl zatčen a odsouzen za špionáž (do výměny agentů s USA si odseděl 11 roků). U soudu přiznal, že předával na tajných konspirativních schůzkách s americkou CIA v Londýně, Birminghamu a několika evropských hlavních městech dokumenty a materiály o ruském jaderném arsenálu, ale hájil se tím, že se jednalo jen o materiály z veřejných zdrojů.

Přesto byl pro CIA tak důležitý, že si jej při jednání o výměně agentů od Rusů specificky vyžádali.

Není divu, že má tak přesné informace. Má je zřejmě přímo od zdroje – od CIA a jsou tak přesné, že je CIA ani americká vláda sama nikdy nepoužila. A tak madame Psakis a paní Nuland vypadají vedle něho jako dvě amatérky.

Ale používat jeho informaci v diskuzi o Ukrajině a o Ruských jednotkách na Ukrajině je asi tak věrohodné, jako opírat se v diskuzi o čemkoliv na západě o neověřitelné informace ze zdroje, ze kterého se vyklube agent KGB.

Pane Jando, příště lépe. A dejte si tu práci a ověřte si čím a o koho opíráte své “prokázané informace”.

Víte, je to stará disinformační technika, kterou popsal již uprchlý expert na dezinformace, přeběhlý agent rozvědky STB Ladislav Bittman. To se napřed nenápadně zasadí dezinformace do nějakého západního, pokud možno co nejvíce respektovaného zdroje, tisku, novin či odborného magazínu. Třeba jen jako "dokument k diskuzi". Pak se nechá nějakou dobu "uzrát", aby nevzbudila okamžitou pozornost a po dobře zvoleném čase se na ní někdy přímo, befelem, nebo více taktně, upozorní "spřátelení" novináři, nebo vlivoví agenti. A hle, zpráva získá na věrohodnosti, pochází z respektovaného zdroje a splní svůj účel.

Někdy, pokud do řetězu není zapojen nějaký amatér.

Ta “zpráva”, na kterou poukazujete, neuvádí pro svá tvrzení ani jediný ověřitelný zdroj a jejím autorem  je celosvětově známý profláknutý agent CIA. Proč ten”briefing paper” zveřejnil v magazinu RUSI a kdo mu pro něj dodal ta čísla, nevím a nevím ani, zda to byl nápad jeho, nebo jeho zaměstnavatelů. Ale nesmite se divit, že mi to přide tak troche jako něco od Johna Le Carré a nabídnu vám, abyste si odložil kabát a sedl si někam blízko k topení.

A tím, že jste na pana Sutyagina upozornil, jste mořná šlápl do toho vosího hnízda.

Buďte příště opatrnější, pane Jando.

Ještě by o Vás někdo mohl říci, že pracujete pro CIA.
---

Russian forces in Ukraine - Briefing paper
RUSI , March 2015
https://www.rusi.org/…/201503_BP_Russian_Forces_in_Ukraine_…
a něco o panu Sutyaginovi z britského “The Guardian” (dost informací o něm má i Wikipedie)
“Spy swap Russian: I want to go home”
http://www.theguardian.com/…/13/spy-swap-russian-igor-sutya…
a rovněž “Spy swap: Viennese waltz”
http://www.theguardian.com/…/10/spy-swap-russia-us-editorial