Chálid Mišál podle dostupných údajů kontroluje majetek dvě a půl miliardy dolarů (http://finance.walla.co.il/?w=/111/2768983), který nashromáždil převážně z darů muslimů po celém světě na podporu „palestinské věci“. Odhlédneme-li od obligátních úvah, kolik by se za ty peníze dalo postavit škol, nemocnic nebo průmyslových zón, je celkem zřejmé, že dlouhodobé mírové uspořádání by šlo přímo proti ekonomických zájmům představitelů Hamásu.

 

V budoucím mírovém uspořádání Pásma Gazy tedy pro ozbrojený Hamás ani jiné teroristické skupiny operující s jeho souhlasem (např. Islámský Džihád) místo není, stejně tak ale nelze doufat, že se situace vyřeší prostým předáním moci stejně beznadějně zkorumpovaným představitelům Palestinské autonomie z Judeje a Samaří. Je proto na místě uvažovat o větším zapojení mezinárodního společenství, vč. mandátu pro mírové sbory OSN (modré přilby), které budou garantovat naprostou demilitarizaci celého Pásma. Nezanedbatelnou roli by pak v Gaze měl sehrát i Egypt, už z historických důvodů. Eliminace Hamásu by pak uvolnila prostor i pro nezbytné změny v mandátu a činnosti UNRWA (Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě) – ve školách OSN by se už nemělo učit, že je holokaust židovský výmysl a vytvoření Státu Izrael největší katastrofou v lidské historii, to skutečně k míru a porozumění příliš nepřispěje.

 

Největší odpovědnost za mír a prosperitu Pásma Gazy i arabských oblastí Judeje a Samaří nemá nikdo jiný než jejich obyvatelé. Pokud oni sami nebudou chtít, pokud oni sami neodmítnou své představitele, kteří cynicky zneužívají utrpení svých lidí k osobnímu obohacení, pokud oni sami nebudou volat po míru i za cenu bolestivých ústupků, bude každé příměří jen čekáním na další válku, na další krveprolití.